Z rodného Tours přes Cannes do Hamburgu
Francouzská riviéra odjakživa přitahovala umělce a jiné otevřené duše. Její prosluněná náruč (a samozřejmě přítomnost bohatých mecenášů) dávala vzkvétat talentu a tvořivosti. Tím se inspiroval i Sergej Ďagilev, když v roce 1909 přesunul svůj slibně se rozvíjející ansámbl do malého, ale finančně prosperujícího Monaka. To se stalo tvořivou dílnou a zimní základnou souboru, který byl katalyzátorem taneční revoluce a v monackém knížectví sídlil přes dvě desetiletí. Během této doby se zde vystřídala elita světového umění, od choreografů po módní návrháře a hudební skladatele. Ačkoli po smrti Ďagileva bylo učiněno několik pokusů v činnosti Les Ballets Russes pokračovat, taneční ruch v Monaku nakonec utichl. Teprve v roce 1985 byla na popud hannoverské princezny Caroline kontinuita obnovena a došlo k založení souboru Les Ballets de Monte-Carlo. V jeho čele stanuli nejdříve Ghislaine Thesmar a Pierre Lacotte, později Jean-Yves Esquerre. Prozatím nejzásadnější kapitola tohoto tělesa se ale začala psát v roce 1993, kdy se vedení ujal Jean-Christophe Maillot.
Tvoří, vede, vychovává. Jean-Christophe Maillot je renesanční tvůrce, který proměnil Monte-Carlo ve středobod tance
Ve světě tance je poměrně běžné, že se špičkoví interpreti po ukončení aktivní kariéry vrhnou na dráhu choreografa nebo se ujmou důležitých postů ve vedení tanečních souborů, festivalů a škol. Jen málokomu se ale podaří dosáhnout všech zmíněných met, a ještě k tomu přidat něco navíc. Jedním z takových renesančních umělců je Francouz Jean-Christophe Maillot, jemuž se už více než třicet let daří posouvat hranice tanečního umění ze své domovské taneční oázy v Monte Carlu. Letos navíc slaví půlkulaté životní jubileum.
Jean Christophe Maillot. Foto: Alice Blangero.