Narodila se 28. března 1926 v malé vesničce Krásensko nedaleko Brna, do kterého se rodina brzy přestěhovala. Malou Věru rodiče často vodili na představení do divadla a ve čtyřech letech už budoucí balerína stála v sále baletní školy Ivo Váni Psoty, pod jehož vedením se ve dvanácti postavila na jeviště během světové premiéry Romea a Julie v roce 1938. O pár let později sama tančila titulní roli. Nejprve v Psotově choreografii, poté v inscenaci Jiřího Nermuta, a nakonec Miroslava Kůry.
Věra Vágnerová, okouzlující Julie, přísná, ale laskavá pedagožka a baletní mistryně s fenomenální pamětí
Druhou polovinu minulého století by si baletní soubor Národního divadla Brno mohl jen stěží představit bez Věry Vágnerové. Coby elévka nastoupila do tehdejšího Zemského divadla už ve čtrnácti, taneční scénu opouštěla o neuvěřitelných třiatřicet let později a dalších téměř třicet let působila v zákulisí jako přísná a absolutně nedostižná baletní mistryně a asistentka choreografů. Na brněnské Taneční konzervatoři pak vychovala generace svých budoucích kolegů a kolegyň.
Spící krasavice, 1964. Věra Vágnerová a L. Kotzian. Foto: R. Sedláček.