V paměti českých diváků navštěvujících v šedesátých letech slavná představení Pantomimy Divadla Na zábradlí nejspíš zůstává obraz harlekýna Richarda Webera jako jeho – po Ladislavu Fialkovi – bezesporu nejvýraznější mužské tváři souboru. Byl členem zakladatelského souboru Divadla Na zábradlí od podzimu 1958 až do roku 1974 a hrál ve většině inscenací Pantomimy Na zábradlí. Prosadil se hlavně rolí Harlekýna, kterou obdařil mimořádnou, až akrobatickou pohyblivostí a inteligencí pohybových gagů, chvalně byly vnímány i jiné role – z nejvýznačnějších v Kafkově-Fialkově Procesu z konce šedesátých let, za kterou si vysloužil významné uznání anglické kritiky i na festivalu World Theatre Season v Londýně v roce 1968. Weber byl příkladem neutuchajícího zaujetí pro svůj obor a píle, díky kterým se jako autodidakt vypracoval v mimořádně herecky a technicky zdatného mima, který na jedné straně plnil požadavky svého uměleckého šéfa, na druhé byl schopen samostatně přemýšlet a tvořit. Ke konci jeho éry v Praze jej už Ladislav Fialka povýšil do role spolupracujícího dramaturga a režiséra, ale Richard Weber se v sedmdesátých letech rozhodl pro vlastní cestu uměním pantomimy. V roce 1975 spoluzaložil se švýcarským klaunem a mimem Dimitrim proslulé učiliště Scuola Teatro Dimitri ve Versciu (kanton Ticino). Zde budoval postupně svůj osobitý pedagogický systém usilující o univerzální tělesnou průpravu divadelních umělců včetně svých specialit – umění pantomimy a masky. Ve vedoucí funkci uplatňoval rovněž v řadě školních a veřejných představení s pozoruhodným úspěchem své dramaturgické a režijní představy, které vyústily v tzv. cartoons (komické výstupy s maskou) a v cyklus mimicko-akrobatických představení Variété, jež předcházela dnes tak oblíbenému směru nového cirkusu. Patřil k vzácným typům umělců, kteří se s postupujícím věkem snažili zanechat budoucím generacím také svůj pedagogický odkaz. Vychoval v něm několik budoucích pedagogů, posléze jej přes ochromující tělesný neduh formuloval písemně s pomocí své asistentky Sary Bocchini. Česká umělecká veřejnost se chovala v průběhu let z nejrůznějších důvodů k jeho odkazu dost macešsky, Weber však na svůj domov nezapomínal a byl laskavým hostitelem řady českých umělců a teoretiků. Někteří z nich – Ctibor Turba, Martin Sochor a v současné době Pavel Štourač z divadla Continuo – působili a působí s úspěchem ve Scuola Teatro Dimitri jako pedagogové.
Richard Weber zemřel – několik dní před svými 85. narozeninami – ve spánku na klinice Varine nedaleko Locarna 23. ledna 2017. Čest jeho památce.
V paměti českých diváků navštěvujících v šedesátých letech slavná představení Pantomimy Divadla Na zábradlí nejspíš zůstává obraz harlekýna Richarda Webera jako jeho – po Ladislavu Fialkovi – bezesporu nejvýraznější mužské tváři souboru. Byl členem zakladatelského souboru Divadla Na zábradlí od podzimu 1958 až do roku 1974 a hrál ve většině inscenací Pantomimy Na zábradlí. Prosadil se hlavně rolí Harlekýna, kterou obdařil mimořádnou, až akrobatickou pohyblivostí a inteligencí pohybových gagů, chvalně byly vnímány i jiné role – z nejvýznačnějších v Kafkově-Fialkově Procesu z konce šedesátých let, za kterou si vysloužil významné uznání anglické kritiky i na festivalu World Theatre Season v Londýně v roce 1968. Weber byl příkladem neutuchajícího zaujetí pro svůj obor a píle, díky kterým se jako autodidakt vypracoval v mimořádně herecky a technicky zdatného mima, který na jedné straně plnil požadavky svého uměleckého šéfa, na druhé byl schopen samostatně přemýšlet a tvořit. Ke konci jeho éry v Praze jej už Ladislav Fialka povýšil do role spolupracujícího dramaturga a režiséra, ale Richard Weber se v sedmdesátých letech rozhodl pro vlastní cestu uměním pantomimy. V roce 1975 spoluzaložil se švýcarským klaunem a mimem Dimitrim proslulé učiliště Scuola Teatro Dimitri ve Versciu (kanton Ticino). Zde budoval postupně svůj osobitý pedagogický systém usilující o univerzální tělesnou průpravu divadelních umělců včetně svých specialit – umění pantomimy a masky. Ve vedoucí funkci uplatňoval rovněž v řadě školních a veřejných představení s pozoruhodným úspěchem své dramaturgické a režijní představy, které vyústily v tzv. cartoons (komické výstupy s maskou) a v cyklus mimicko-akrobatických představení Variété, jež předcházela dnes tak oblíbenému směru nového cirkusu. Patřil k vzácným typům umělců, kteří se s postupujícím věkem snažili zanechat budoucím generacím také svůj pedagogický odkaz. Vychoval v něm několik budoucích pedagogů, posléze jej přes ochromující tělesný neduh formuloval písemně s pomocí své asistentky Sary Bocchini. 
Česká umělecká veřejnost se chovala v průběhu let z nejrůznějších důvodů k jeho odkazu dost macešsky, Weber však na svůj domov nezapomínal a byl laskavým hostitelem řady českých umělců a teoretiků. Někteří z nich – Ctibor Turba, Martin Sochor a v současné době Pavel Štourač z divadla Continuo – působili a působí s úspěchem ve Scuola Teatro Dimitri jako pedagogové.
Richard Weber zemřel – několik dní před svými 85. narozeninami – ve spánku na klinice Varine nedaleko Locarna 23. ledna 2017. Čest jeho památce.
josefina
Vážená pani Šturová,dodatečne blahopřeji k významnemu jubileu.Vždy jsem se svojí rodinou obdivovala umeni jak Vaše,tak…Rozhovor s Astrid Štúrovou: „V divadle to byla krásná léta, bylo to naplnění mého dětského snu…“