Investice do kultury se vyplatí. Jen to nevidíme hned, profit se ukazuje v desetiletích, říká Roman Černík z Moving Station

Vlaková stanice Plzeň – Jižní předměstí může leckoho překvapit. Přejdete-li most do druhé části budovy, naleznete zde nejenom kavárnu, ale také divadlo pro současné performativní umění Moving Station. „Dřív jsme měli vytlučená okna zakrytá igelitem a prkny, takže když projížděly uhelné vlaky ze Sokolova, byl to rachot. Mělo to nádech těžkého undergroundu, patří to ale ke koloritu toho místa,“ říká umělecký vedoucí ojedinělého prostoru Roman Černík, který je také hostem tohoto dílu podcastu Průvodce tancem.

Opravené divadlo, které zároveň funguje i jako rezidenční či vzdělávací centrum, je významným regionálním místem na mapě nejen českého tanečního umění. Nádražní budova prošla plnou rekonstrukcí, a ačkoliv ji vlastní soukromý majitel, daří se už celé čtvrt století probouzet genia loci této stavby různými uměleckými žánry. Černík přiznává, že velkou výhodou je, že v Plzni nemají žádnou konkurenci, přijetí je pozitivní, a proto nemají problém naplnit divadelní sál. „Všichni se tu známe a totéž platí i pro naše diváky, které můžeme oslovovat skoro osobně. Řada z nich je s námi od roku 2000. Plzeň se pak od roku 2010 opravdu proměnila. Byla prvním městem v Čechách, které mělo přijatou kulturní strategii, první dokumenty vznikaly dokonce už v průběhu devadesátých let.“