Františka Sochorová, absolventka Pražské taneční konzervatoře a hostka podcastu, to říká jasně: „Konzervatoře nepřipravují studenty na tu alternativu, že práci nedostanou. Mnoho studentů pak prochází krizí identity, protože osm let pro ně byl tanec úplně vše.“ Realitu oboru pak shrnuje následovně: „Nezáleží na tom, jak je člověk schopný, ale jaké má štěstí. Nouzi o práci mají úplně všichni.“ Koneckonců s tím souhlasí i Alena Pešková, choreografka a bývalá vedoucí libereckého baletu, která zmínila ono hledání typů. Menší regionální soubory totiž nemají tolik vůle při výběru a musí se orientovat podle specifického repertoáru adaptovaného pro menší scény. Marika Blahoutová, choreografka a produkční Bohemia Baletu, jednoho z juniorských souborů u nás, pak přitakává, že právě ansámbly tohoto typu mohou být pomyslnou záchrannou sítí.