Absolventi Duncan Centre 2016

Absolventi Duncan Centre 2016

Absolventi Duncan Centre 2016

Autor: Nina Vangeli
Konec května jako obvykle patří na taneční konzervatoři Duncan Centre absolventským koncertům. Letos byly na programu choreografie Euniky Rucké s anglickým názvem THE STAND! a Romana Zotova s rusko-českým názvem БEPEГA-BŘEHY. Pro své THE STAND! – tribunu, stanovisko, prohlášení – si Eunika Rucká jako motto zvolila citát ze Stephena Kinga: „Možná byl člověk stvořen k obrazu božímu, ale lidská společnost byla stvořena k přesně opačnému obrazu a ten se… pořád snaží prosadit.“ Vytvořit taneční obraz tohoto „opačného stavu“, tedy Zla, zaujmout k němu stanovisko z veřejné tribuny tance, si právě vytkla mladá choreografka za úkol. Nic menšího. Ambiciózního úkolu se zhostila se ctí, ve spolupráci s třemi mladšími kolegy z konzervatoře vybudovala logickou, konsekventní a velmi bohatou choreografickou kompozici na současnou noisovou a ambientní hudbu (titul choreografie je citátem názvu jedné ze skladeb, Hillsong – The Stand Instrumental). Tanečníci v elegantních šedočerných kostýmech, jakkoli nezkušení, nezradili ani v jediném okamžiku poselství choreografky, byli na úkolu plně angažováni, tančili přesvědčeně, a tím i přesvědčivě. Především je potřeba pochválit choreografickou invenci a kontrolu nad tanečním tvarem; je zjevné, že Eunika Rucká svou choreografii promýšlí, tvaruje a dává jí význam do nejmenšího detailu, že nenechává, jak je v poslední době módou, tvar náhodě. Do tohoto choreografického tkaniva, jehož dynamickými proměnami nás autorka ustavičně poutá, však soustavně vetkává motiv narůstající plíživé agrese, kterou si však dlouho neuvědomujeme, svedeni samotným spádem tance. Její překypění přijde proto jako překvapivá tečka. Naopak dílo dekadentně nahlodané a psychicky ponorné, v němém chiaroscuru představil absolvent Roman Zotov ve spolupráci s členem skupiny Děrevo Ivanem Volkovem. (Choreografie již stihla získat druhou cenu v loňské soutěži o Cenu Jarmily Jeřábkové.) Tanečníci vystupují jako dvojníci, oba se stejně mnišsky vyholenými hlavami a nahým poprsím, poutáni k sobě svým blíženectvím, nečitelní ve svých cílech. Vyholené lebky jsou závažím, které klimbá, jsou divným zvířetem, které se snaží parazitovat na druhém těle. Dvojníci se předvádějí v bizarních tělesných polohách, přibližují se k sobě podloudně, aby spolu vytvořili srostliny siamských dvojčat. Jsou zde i momenty masochistické, ach, tak ruské, ach, tak bezbranné vůči nákaze butó. Bledé světlo vykrajuje ze tmy jednotlivá „statia“ divných aktů tanečníků-vězňů prostoru. Odtud snad název Břehy, z nichž do dálky vyhlíží lidé, kteří nevlastní loď… Je to temný a bohatý obraz, opřený o chlapecké vzpomínky, obraz rozplývající se groteskně v pohyblivých vodách paměti. Působivost choreografie je silně opřena o výtvarný vjem. Zároveň jde o vykolejující fyzické divadlo, složené ze sledu trápivých snů. Absurdní, lehce naturalistická, v duchu ready-made detailně promyšlená choreografie.   Psáno z představení 25. května 2016, Divadlo Duncan Centre.   Absolventský koncert 2016 THE STAND! Choreografie: Eunika Rucká   БEPEГA-BŘEHY Choreografie: Roman Zotov  

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: