Bazaar Festival I: Cyber Elf, Dance Floor 2022 – Odvážné praxe odvážných žen

Cyber Elf. Foto: Vojtěch Brtnický.

Autor Hana Strejčková

Cyber Elf: Co je pravda? 

Zahájení festivalu Bazaar v pražském divadle Ponec se neslo v duchu brutálního realismu v paralele s virtuální realitou. Obecně, posláním jako by bylo bubnovat a tlouct do lebečních bran a pootevřít oči. Byť přítomná společnost vykazovala známky zaujetí a zeširoka rozpřažených náručí všemu smysluplně burcujícímu proti bezpráví, násilí, propagandě. Multimediální divadelní přednáška Cyber Elf polské kyber elfky Magdy Szpecht zavedla přítomné do světa technologií a internetu, ve kterém, jak postupně odhalovala, současnost teprve tříděním lží na sociálních sítích a zbavováním vykonstruovaných nánosů z reportáží dostává skutečnou tvář. 
Původně divadelní a operní režisérka úderem ruské invaze na Ukrajinu dne 24.2.2022 opustila své dosavadní profesní směrování a obrazně protáhla své uši do špiček. 
Szpecht s elfím znakem pozvala publikum do prostoru, v němž se ve spleti kanálů komunikačních platforem mobilizují neviditelné síly pro útoky na dezinformační servery či nehumánní instituce, na systémy generující nesvobodu, krutost, sytící totalitu, do boje proti trollům. 


Celkově nenásilná, na pohled nikterak agresivně agitační, v nekvapném tempu plynoucí osmdesátiminutová přednáška se o to hlouběji zarývala, čím méně právě ona sama apelovala na jiné. Umělkyně nalezla funkční prostor evokující soukromí pokoje a nevtíravou intonaci, jíž jitřila zvídavost a objemem informací podpořených trefnou vizualitou se vlínala do paměťových stop přísedících. Emoční dráhy prokypřila osobním příběhem o psu zachráněném z okupovaného Charkova, s nímž celý svůj výstup završila. Zároveň, až neuvěřitelně se sešlo načasování performativní přednášky s dvouletým výročím tragédie v Mariupolu, kdy ruská vojska shodila bomby na divadlo, v němž se ukrývaly stovky dětí…  
Kéž by angažovaný projekt ve zvolené formě opírající se o setkání, sdílení, propojení vstupoval i do škol k mladistvým. Vzduchem a hlavou však nejednou zavířila otázka reagující na nutnost utajení skupiny a skutečné identity…

Dance Floor 2022: Pieta nebo msta? 

Tvůrkyně a performerky Ana Dubljević, Kasia Kania, Marja Christians nasdílely v divadle Ponec audiovizuální záznam z performativní pohybově-aktivistické události v prostředí ruin brutalistního betonového hotelu, kterou zpřítomňovaly osobní účastí, komentáři, stylizovanými postoji či proměňováním svých pozic ve vztahu k velkoformátovému projekčnímu plánu umístěnému v popředí jevištní plochy. 


Performance Dance Floor 2022 umělkyň se Srbska, Polska a Německa primárně oživila taneční parket dávno zaniklé legendy, za socialismu jednoho z nejluxusnějších resortů Haludovo Palace na chorvatském ostrově Krk. Tehdejší vlastník a dnešním slovníkem developer Brodokomerc se sídlem v Rijece spojil investice s majitelem (Bob Guccione) americké společnosti Penthouse, jež stála za vydáváním celosvětově úspěšného erotického časopisu. Symbol extravagance a hříchu v 90. letech minulého století s rozpadem Jugoslávie zanikl a od té doby chátrá, zatímco jeho příběhy o prostopášných hostech z kapitalistického západu, hýřících penězi a ukájejících své libido na azurové výspě Východního bloku, žijí v paměti místa i lidí dál. 
Performance dokumentárně-fiktivní povahy věcně i emotivně naznačovala praktiky z tematických okruhů kapitalistického uchvatitelství, neřestně opulentního hazardu a patriarchálního vnímání ženského těla a ženy obecně. Autorky svůj počin nazvaly „feministickou pornokrajinou“, neboť v centru jejich pozornosti se ocitla především stereotypem zatížená sexualita. Deformace prostoru se ocitala v souběhu s pokřiveným viděním přirozeného ženství. O groteskní výjevy ve stylu reality show čili o odlehčení se starali plážoví turisté, kteří nahodile vstupovali do širokoúhlého záběru, na jeho pozadí se vydávali do trosek na průzkum. 


Performance Dance Floor 2022 komunikovala spontánními i synchronizovaně organizovanými pohyby, které často vycházely z komíhání pánevní oblasti a při jejím předsazování a klopení udržovaly pravidelný rytmus. Mnohé variace se pak lepily doslova tělo na tělo, jakkoli neohrabaně, tlačíc jedna do druhé. Pravděpodobné léto, možná prázdniny, vytvářely atmosféru bezčasí, a zároveň útržkovité promluvy performerek, jejichž slova se navíc i překrývala nebo je odnášel vánek do zákoutí nesrozumitelnosti, navozovaly pro změnu určitou naléhavost. Jako by svými hlasy a těly probouzely vyhaslé ohniště, taneční parket pod vytrhaným původně kazetovým stropem. Opadla sláva, zbortily se stěny a kde mohl, vyrašil porost. Ten pojmul vše, co jen šlo vstřebat, avšak stopy nezahladil. 
Feministicky laděná demonstrace křivdy v historicky prokletém místě opakovaně vynášela na povrch hesla jako kapitalismus, mocný muž, jenž se dívá na svět a svět rozděluje.  Mezi řádky se vykreslovala propast, mezera, škvíra, díra, ať už v systému či ve zdi. Chvílemi až sebeironicky komické prostředky upozorňovaly uprostřed suti a posprejovaných torz stěn na dávno zašlou okázalost. Performerky se například věnovaly krátké délce šatů, typických pro servírky a hostesky s výhradně dlouhýma nohama. Z vyrolovaného ručníku obepínajícího jen trup čněla odhalená ramena. Šlehačkou pak naznačily plochu bílého spodního prádla, tehdy jakkoli se neskrývajícího pod minimalistickým oděvem. Nastříkaný bílý krém se pak z jejich bikin a šortek, symbolicky ženských rozkroků, při posunu vpřed odlepoval a se šťavnatým mlasknutím dopadal na parket. Absurdní výjev byl snad nejvýmluvnějším momentem performance.  
Ať se ve světě dělo cokoli, vrcholila kubánská krize nebo narůstalo napětí mezi západem a východem Evropy, království toxické maskulinity a moci Haludovo Palace navzdory všem a všemu prosperoval. Co ale může povstat z rozvalin? Tentokrát se vzchopila ženská síla. 

Psáno z představení, uvedených ve dnech 15. a 16. března 2024, Divadlo Ponec – Bazaar Festival. 

Cyber Elf 

Koncept a performance: Magda Szpecht

Dramaturgie: Olga Drygas

Video: Natan Berkowicz & DZIKI

Hudba: Krzysztof Kaliski

Poděkování: Kristė Savickienė (SIRENOS) & Olga Drygas (Nowy Teatr)

Produkce a kurátorství: ÆFEKT: Michał Rogulski

Dance Floor 2022

Koncept, performance: Ana Dubljević, Kasia Kania, Marja Christians

Hudba: 700WET / Marja Christians + Cid Hohner 

Video: Andrea H. Catala 

Dramaturgie: Zrinka Užbinec

Světelný design, scénografie: Dana Maxim

Spolupráce na konceptu, produkční podpora: Liesa Harzer  

Produkce: Marja Christians / Juicy Frictions