Brněnská Raymonda: návrat Bílé dámy a rozpolcená šlechtična

První dějství je choreograficky vyvážené, i když nepočetný soubor nedovoluje mnoho invence, obzvlášť ve snu je práce s dívčím sborem jaksi nevýrazná. Také Raymondiny přítelkyně mají méně prostoru.
V druhém jednání obdrží Raymonda dopis od vracejícího se rytíře, ale přichází Abdérachman, který ji zcela okouzlí, jejich společnému odchodu zabrání příchod de Brienna. Raymonda se snaží zabránit souboji, a když Abdérachman padne (dík zásahu Bílé dámy), nese Raymonda těžce jeho smrt a odmítá rytíře. Znovu zasahuje Bílá dáma, aby snoubence smířila. Celé jednání se potýká s nedostatečným počtem tanečníků. Dvojice Saracénů přichází o finálový výstup: na gradující hudbu (bakchanále), tančí Abdérachman, ale bez typických divokých pohybů a gest (ostatně už při prvním výstupu Saracénů ztrácí jeho tanec důraz, je spíš exhibicionistou než charismatickým mužem). Při španělském tanci (čtyři muži a jedna žena) je Abdérachman dokonce partner Španělky (!), až se zdá, že jde o flirt.
Nejslavnější část baletu z posledního jednání větším zásahům unikla. Pouze opět nedostatek tanečníků zapříčinil předčasný příchod Maďarů. Pas classique hongrois zůstává nedotčen včetně začátku, jen je občas vidět lehkou nejednotnost v adagiu. Přesto jsou zážitkem nejen variace Jeana de Brienne a Raymondy, kterou doprovází vynikající klavírní přednes.

Výprava Josefa Jelínka je jako vždy nákladná. Dalo by se polemizovat o stylu kostýmů: pro první tři obrazy volí jako inspiraci gotiku a ženské postavy oděl do splývavých říz. Nepříliš velké rozlišení barev zpočátku ztěžuje identifikaci postav, dokonce i Raymondy. Tradičním oděvem pro Raymondu i její družky je balerína a některým konzervativním divákům bude chybět. Však se také tanečnice jinak zaskví, když si sbor oblékne rozšířené sukénky ve snové části nebo typické tutu v závěru.
Silným zážitkem je hudební produkce orchestru Janáčkova divadla, který interpretuje Glazunova opravdu zdařile. Oko diváka pak s uspokojením spočine na klasických variacích a inovace v libretu přijme jako osvěžení. Soubor jistě časem přivede představení k dokonalosti. Psáno z představení 26. února 2008. Fotografie: Luděk Svítil