Čarovná zima – Poetická pohádka s akrobacií

Zatímco mnozí toužebně očekávali příchod jara, KD Mlejn 8. dubna 2015 ovládla Čarovná zima. Studentka katedry pantomimy HAMU Veronika Smolková tak nazvala své bakalářské představení. 

Čarovná zima.

Čarovná zima.

To, že se jedná o pohádkový příběh, je jasné hned v úvodu. Příjemný hlas čte, že za sedmero horami a sedmero řekami… Pohádka se ale odehrává na nehostinném severu, takže místo hor a řek jsou tu jezera a sníh. Veronika Smolková se nejspíš inspirovala Čarovnou zimou autorky knížek o skřítcích muminech Tove Janssonové. Kdo ale muminy nezná, rozhodně není ochuzen – představení má jasnou a zcela čitelnou dějovou linku. Malá Mia žije sama ve svém domečku, snídá mléko a bábovku, chodí na procházky zasněženou krajinou, každý den pořád dokola. Chtěla by mít kamaráda, se kterým by si mohla hrát. Každé ráno připravuje snídani i pro něj, co kdyby náhodou?… Jednou na procházce potká lehce zmateného kluka na lyžích a přivede si ho domů. Je možná trochu jiný, než si vysnila – pomalý, nemotorný –, Mia je ale ráda, že kamaráda konečně našla, což vyjadřuje prudkými a intenzivními projevy náklonnosti. Jak už to tak s muži bývá, kluk se vyděsí a uteče. Ale možná, že ve skutečnosti nikdy neexistoval. Možná si ho Mia opravdu jenom vysnila…

Prostý příběh, který by sám o sobě mohl zavánět nudou, zvládla Smolková promyslet do nejmenších detailů. Její šaty, polštářek, maska na oči na spaní i utěrka a hrnek mají stejný vzor červenobílé kostky. Dva světy – doma a venku – jsou odděleny projekcí. Ve svém kresleném pokojíčku má Mia z reálných předmětů jen hrazdu, žíněnku a stoleček. Když jde ven, vstoupí do levé poloviny jeviště, kde se v projekci chumelí. Přechody z domu ven performerka ještě jasně naznačí tím, že si nasadí kulich. Mění se i hudba – z „poklidné domácí“ na „dobrodružnou venkovní“. Nějakou dobu se na scéně vlastně nic neděje a „doma“ ani „na procházce“ nepředvádí Smolková žádné mimořádné artistické výkony. Naopak její výraz, hudba i opakování činností zdůrazňují stereotyp a nudu. Pozornost ale přitahují právě propracované detaily. Hrazdu používá Mia na spaní, což také neposkytuje prostor pro náročnou akrobacii. Způsob, jakým se na hrazdě válí, převaluje a jaké pozice zaujímá, je ale originální a zábavný.

Veronika Smolková, Jan Jirák, Roman Zabelov. Foto: Lucie Smolková.

Přitroublého kluka s frajerským výrazem ztvárnil Smolkové spolužák z pantomimy Jan Jirák. Nepředstavuje právě bystrého chlapce, a protože má téměř po celou dobu na nohou připnuté lyže, jsou jeho pohyby ještě váhavější a nemotornější. Mia mu připraví druhou hrazdu a snaží se ho na ni dostat. Jakmile se jí to podaří, předvádí mu, co se s hrazdou dá dělat – a tady konečně Smolková ukáže, že s ní pracovat umí. Jirák toho samozřejmě v rámci své role na hrazdě moc nepředvede, je ale nutné podotknout, že má na nohou pořád lyže. Tím jeho neumětelské plácání získává nový rozměr. Ke slovu se dostane i párová akrobacie, a to když se Mia rozhodne svého nového kamaráda upusinkovat. Ten se najednou rázně probere z letargie a uniká před ní, jak se dá. Což se mu nakonec podaří.

Kromě jednoduchých, ale poetických a hlavně funkčních projekcí Olji Těsljukové hraje důležitou roli hudba. Živě na akordeon hraje Roman Zabelov, který ke každé situaci a prostředí vytváří charakteristický hudební motiv. Většího prostoru se mu dostane ve chvíli, kdy Veronika Smolková musí připravit a navázat svetr, se kterým posléze na hrazdě pracuje. To chvíli trvá, a tak se Zabelov postaví a preluduje. To je jediné slabší místo představení; ne proto, že bychom se po ten čas nudili, ale protože pak Smolková svetr využívá po dobu neúměrně krátkou době přípravy. Přitom se jedná o dobrý nápad, který by šel určitě ještě rozpracovat.

Po děkovačce se Veronika Smolková publiku svěřila, že se vlastně jedná o takový work in progress a že od diváků uvítá jakékoli podněty a připomínky. Já žádné nemám. Kromě detailů typu výše zmíněného svetru nebo možná rozpracování závěrečné scény, kdy Mia kluka dohání, má představení všechno, co v rámci žánru potřebuje. Je poetické, vtipné a herecky přesvědčivé.

Psáno z premiéry 8. dubna 2015, KD Mlejn.

Čarovná zima
Námět a choreografie: Veronika Smolková
Hudba: Roman Zabelov
Animace: Olja Těsljuková

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Veronika Smolková

KD Mlejn

MultižánrovéNonverbální divadlo

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

duben 2021

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
1 2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: