Choas srdce. Foto: Divadlo na Orlí.
Novou inscenaci Chaos srdce spolu s americko-francouzským klaunem, akrobatem a režisérem Danielem Gulkem nastudovali posluchači třetího ročníku, jejichž charakterové klaunské postavy vznikaly na workshopu už o rok dříve. Tématem společné tvorby se staly intimita a prožívání emocí.
Gulko, snad kvůli jakémusi ucelení představení či vnitřní ambice, zvolil zastřešení jednotlivých výstupů jedním příběhem – Shakespearovým Romeem a Julií. To přineslo sice nové možnosti hry se situacemi, jako vypořádání se s hlavními hrdiny skrze jmenovky (hojně využívaný prvek středověkého divadla), které ozřejmují i známou Juliinu otázku: „Proč jsi Romeo?“, nebo třeba zatoulání Hamleta do jiného příběhu. Ten se svého bloudění vzdává až v závěru, když narazí na známou shakespearovskou situaci hromadného umírání, k němuž se rád připojí.
Propojit komické výstupy na témata lidských vztahů – někdy doslova znázorněných provazem svazujícím milence k sobě, který nelogicky rozstřihává právě Julie – s proslulou tragédií se nicméně příliš nepodařilo. Shakespearovské drama obtížilo lehké hříčky o vypořádání se s klasicky rozvrženým dějem, které se v průběhu vyvíjí, což aktuální klauniádě nesvědčí. Vzniká zde mnoho zacyklených obrazů, které předávají opakovaně stejné informace, a přestože pokaždé používají novou formu výstupů, divák se ztrácí v prázdném sdělení.
Individuální skeče na variace setkání dvou lidí či společného života by neztratily hodnotu bez oněch známých postav. Naopak bez nich by divák dostal více příležitostí vnímat, o čem daná situace vypovídá, a nemusel by myslet na to, jak zapadá – či nezapadá – do inscenace.
Podobně odlehčit by se dala i scéna zahlcená spoustou krabic s minimálním využitím. Vzniká dojem chaosu, jenž převládá v hromadných výstupech, které snad slouží jako jakési předěly. Vyprázdněním jeviště by vznikl prostor, který by právě posluchači ateliéru fyzického divadla mohli využívat k fyzické akci, v představení nepochopitelně minimalizované. Pracovat s pohybovým talentem mladých herců se doslova nabízí. Navíc, pokud je ke spolupráci vyzván tak zkušený a kvalitní hudebník jako Pavel Fajt, který pohybové a fyzické scény dokáže hudebně povznést. Hudební vstupy dodaly představení spád i energii, vyspělý zvukový doprovod mohl zde dostat větší úlohu.
Inscenaci by jistě slušelo uvedení v méně konvenčním prostoru, jako je třeba ulice, kde by jejich skeče a vtípky mohly bavit kolemjdoucí. Snaha skloubit klauniádu a velké drama je pro studenty příliš velkým soustem.
Psáno z představení 29. března 2016, Divadlo na Orlí, Brno.
Chaos srdce
Režie: Daniel Gulko
Pedagogické vedení a koordinace projektu: Pierre Nadaud
Hudba: Pavel Fajt
Light design: Vladimír Burian
Kostýmy a scénografie: Stanislav Cibulka a Anna Kloudová
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?