Cirkopolis – Utrhnout se ze řetězu

Plock! Foto: David Konečný.

Autor Kateřina Korychová

Festivalový program je dobré vnímat v souvislostech, které umožní odhalit dramaturgii celku. Vhledem k tomu, že jsem nemohla být na kompletním programu, je tento úkol náročnější. Tři navštívené performance se přesto spojily do jedné festivalové linky zcela samozřejmě a zřetelně. Primárně skrze výraznou práci s materiálem a silnými emocemi.

Oh my God!

Performance s názvem Plock! belgického souboru Grensgeval se stala festivalovým miláčkem dětského (i dospělého) publika. Koncept je velmi jednoduchý a srozumitelný. Hlavním aktérem je malíř Jakob, který miluje obrazy Jacksona Pollocka a přichází s jasným plánem, jak s precizní přesností otisknout jeho tvorbu na roli papíru. Ale jak to tak bývá, nic nejde podle plánu. Dílo mistra se napodobit nedá. Jakob přijde na svůj originální způsob tvorby, ve kterém není nejdůležitější výsledek, ale samotný proces. Performance je inspirována akční malbou, která má „show“ zakořeněnou ve svém principu. Když se navíc všechna gesta, překračování dlouhé role papíru a cákání barvy zveličí, vznikne z toho čistá radost, která se díky dětskému nadšení a smíchu stokrát násobí. Silný divácký zážitek nastal už při navlečení do bílých kombinéz, které sloužily jako ochrana před barvou. Šokované dětské publikum nejprve pozorovalo namočení celé ruky performera do barvy s údivem a se slovy: „Oh my God! To se přece nesmí!“ A na konci se změnilo v povzbuzující škodolibou skupinku, která si nepřála nic jiného než být také od hlavy k patě postříkaná od barev. Čistá radost!

Větru navzdory

Performance Materia Andrea Salustriho byla opakem divokosti a nespoutaného řádění. Hlavní úlohu hrál polystyrén v různých podobách – koulích, deskách, rozdrolených kouscích, které pomocí větráků dával Salustri do pohybu. Projdeme si cestu od meditativního obrazu, kdy se pomocí polystyrénových míčků a větráku pomalu vytvořil vír, až po skutečnou smršť zaplavující za ohlušujícího zvuku celou scénu. Performer většinu času působil jako „pouhý“ manipulátor objektů. Připomínal loutkáře sedícího za oponou, který věnoval polystyrénovým tvarům veškerou pozornost. Právě v ten moment mohly jeho objekty skutečně ožívat. Salustri dokázal upozadit sebe, čímž plně vynikla cesta materiálu. Kromě jediné scény, v níž předvedl tanečně-žonglérský výstup, byl spíše jakýmsi vodičem. Zvolený princip se ale brzy vyčerpal a akce se neměly kam rozvinout. Všechny možnosti polystyrénu by přece jen byly zajímavější ve vztahu k lidskému tělu nebo nějakému jinému konfliktu (byť abstraktnímu).

Drsná láska

Zcela jiný typ zážitku přinesla performance s názvem Cuir francouzského souboru Un loup pour l’Homme. Duo mužů oblečené po celou dobu v kožených jezdeckých postrojích v sobě neslo mnoho emocí, které se z minuty na minutu střídaly. Jen samotné postroje na polonahé postavě v sobě nesly významy jako síla, podrobenost, nadvláda, ale zároveň měly velmi erotický podtext. Arno Ferrera a Gilles Polet zkoumali možnosti a hranice zmíněných významů. Byli jsme svědky velmi tvrdých soubojů, ve kterých se navzájem sráželi k zemi, naráželi do sebe hrudí a vydávali hlasité zvuky, tekl z nich pot. V dalších scénách se ale navzájem opečovávali, utírali si navzájem pot ručníkem, předváděli náročné pozice párové akrobacie. Všechny pocity a emoce, které vyvolávaly tyto scény, se ještě umocňovaly rozsazením návštěvníků, na začátku rozdělených na dvě poloviny a posazených naproti sobě. Pozorování reakcí diváků sedících naproti a zároveň být pozorován je vždy trochu zneklidňující. O to více při takovém představení.

Trojice uvedených představení dokazuje diverzitu a zároveň soudržnost festivalové dramaturgie Cirkopolisu. Jeho diváci již dobře vědí, že neuvidí velké nablýskané show. Místo toho se mohou těšit na inovativní tvorbu nabitou silnými emocemi. Všechno nové a jiné s sebou nese jistou dávku risku. A v tomto případě se zatím vždy vyplatil.

Psáno z festivalu Cirkopolis, 16. února. 2023.

Plock!
Koncept, režie: Hanne Vandersteene, Mahlu Mertens (Grensgeval)
Akrobacie/herectví: Jakob Lohmann / Camiel Corneille / Raf Pringuet
Zvukový koncept: Stijn Dickel (aifoon vzw)
Kostýmy: Sofie Rosseel
Dramaturgie: Mieke Versyp
Světelný design: Jeroen Doise, Saul Mombaerts

Materia
Choreografie pro polystyrénové objekty a jednoho člověka.
Autor a performer: Andrea Salustri
Světelný design a technická režie: Michele Piazzi
Technický tým: Andrea Parolin, Andreas Harder
Zvukový design: Federico Coderoni
Původní hudba: Ah!, Kosmos, Federico Coderoni
Kreativní pomoc: Mgr: Kalle Nio, Roman Müller, Darragh McLoughlin, Alex Lempert, Benjamin Richter, Matthias Buhrow, Mariagiulia Serantoni

Cuir
Autoři: Arno Ferrera, Mika Lafforgue & Gilles Polet (Un loup pour l’Homme)
Performeři: Arno Ferrera & Gilles Polet
Umělecká režie: Arno Ferrera
Externí poradce: Paola Rizza
Choreografie: Benjamin Kahn, Gilles Polet
Zvukový design: Amaury Vanderborght
Světelný design: Florent Blanchon
Světla a zvuk: Pierre-Jean Faggiani
Postroje: Jara Buschhoff
Kostýmy: Jennifer Defays