Daddy and Son – Parkin’Son

Daddy and Son – Parkin’Son

Daddy and Son – Parkin’Son

Jak se vyrovnat s faktem, že jednu z osob vám nejbližších postihla zákeřná nemoc? Třeba převedením tématu na umělecké pole, v případě tance na jeviště. Toto rozhodnutí učinil italský tanečník a choreograf Giulio D’Anna, když se dozvěděl, že jeho otci byla diagnostikována Parkinsonova choroba. Nezůstalo jen u tématu, do hry byl zapojen přímo sám pacient Stefano D’Anna. Zhruba v hodinovém tanečně divadelním duetu se divák seznamuje nejen se stěžejními životními momenty v podobě decentně vtipného curricula, kde v případě otce nápadně často dominuje pořizování nových aut (největší diváckou odezvu samozřejmě způsobí koupě nové Škoda Fabie). Počáteční exhibice tělesných proporcí a podobností obou protagonistů – otce a syna vysvlečených do stejných trenek a tílek přeroste v šarvátku, kde násilí nabírá na intenzitě. Dvojice se vzájemně trumfuje, kdo co vydrží, jak dlouho je kdo ochoten snášet bolest, než řekne dost. Utrpení má mnoho podob. Údery a tahání za různé části lidského těla jsou spíše předehrou pro následující taneční pasáž, která je velmi intimním náhledem do jejich pokrevního vztahu. Duet aktérů v těšné vzájemné blízkosti probíhá ze začátku bez dokončení dotyku. Jakoby jejich těla byla chráněna slupkou, která brání přímému fyzickému kontaktu. Ve vzduchu je cítit napětí a emoce značící znovuobjevenou blízkost způsobenou nevyhnutelným koncem jednoho z nich. Citlivé, jemné a přitom stále s nadhledem. Velmi volné pohybové kreace a partneřinu totiž poté doprovází italský hit popmusic ze 60.let. Doposud by se dalo nad nemocí mávnout rukou. Jediné, co bylo na otci dosud patrné, byl mírný třes v pravé ruce, přičemž zůstalo utajeno, do jaké míry to byl herecký záměr a do jaké už projev postupující nemoci. Po řečnické otázce otce, zda syn ví, co je to Parkinson se však karta obrátila. Budoucnost otce byla vyjádřena v gradujícím sólu Giulio D’Anna, ve kterém postupně ztrácel vládu nad svým tělem. Nepřestal, ani když otec křičel STOP. Surovosti a opravdovosti zpracování nahrával i hudební doprovod – ticho, tikání hodin, dech či tlukot srdce. Projekční plátno, které většinou jen dolaďovalo atmosféru odrážením barevných palet v závěru, posloužilo jako rodinné album. Společné fotky otce a syna z mládí byly vizuální předlohou pro pohybové ztvárnění. Závěr se nesl v lehce patetickém modu. Syn si plánoval svou budoucnost, u které bude otec přítomen jako přímý svědek. S každým pomyslným a idealizovaným rokem otec fyzicky sesychal, až skončil synovi v náručí v momentu, kdy si syn předpovídal vlastní skon, u něhož bude otec také přítomen. Je těžké přijmout skutečnost… Parkin’Son. Citlivé a přitom s nadhledem, smutné a vtipné zároveň, emočně silné. A náležitě potleskem oceněné… Psáno z představení 24. června 2013, Divadlo Ponec. Koncept a režie: Giulio D’Anna
Interpreti: Giulio D’Anna, Stefano D’Anna
Světlo, scéna a kostýmy: Theresia Knevel, Daniel Caballero

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2019

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: