Don Juan aneb Kamenná hostina, Pantalon a Kolombína aneb Tanec a hudba 18. století živě

Inzerce

Večeru předcházela zasvěcená přednáška vědkyně Petry Dotlačilové, která objasnila problematiku zejména reformního úsilí Gaspara Angioliniho, přiblížila jeho choreografický a hudební odkaz, a přidala řadů inovujících poznatků z vlastního výzkumu. Helena Kazárová k těmto zasvěceným informacím přidala zajímavé detaily z procesu nastudování. To vše za hojné účasti posluchačů a diváků. Jako vždy, šlo i v případě tohoto představení o dvou titulech - totiž v dramatické taneční skladbě Christopha Willibalda Glucka Don Juan aneb Kamenná hostina a Mozartově  lehkonohé harlekynádě nazvané Pantalon a Kolombína určené původně pro masopustní provedení - o zdařilou rekonstrukci původních děl. Oba hlavní inscenátoři a současně vedoucí souborů sice vycházeli pietně a s vědeckou akribií ze zachovaných fragmentů původních kompozic, sami je pak tvořivým způsobem dále rozvíjeli do organických celků.

Podle zachované (a fragmentární) dokumentace jednoho z prvních dramatických baletů Don Juan aneb Kamenná hostina vytvořila Helena Kazárová taneční libreto o třech dějstvích, které respektovalo námět stejnojmenné tragédie Tirsa de Moliny, jež bylo patrně podkladem libreta Gluckovy kompozice. Vlastní jednání se zúžilo o některé vedlejší linie, známé publiku z Moliérovy úpravy tohoto všeobecně známého evropského mýtu. Navíc se jako libretistka, choreografka a režisérka postarala o zeživotnění prvotní Gluckovy předlohy řadou vtipných scénických efektů, na kterých se podílel rovněž dirigent Markem Štryncl, který řídil orchestr v improvizovaném kostýmu s typickým třírohým kloboukem na hlavě, a také vystoupil jako hráč na loutnu v půvabné serenádě pod okny Dony Elvíry; na živosti získala produkce i díky akcím výtvarně skvěle vyřešené postavy komturova zjevení - postava jezdila po jevišti na ložisky opatřené podlážce.

Rozlehlé Gluckově skladbě o jednatřiceti číslech tanečně dominovala postava Dona Juana (Miroslav Stehlík), výrazné byly i postavy Dony Elvíry (Veronika Brzková) a Komtura (Ondřej Dlohoš) nejen pro jejich dramatické funkce, ale také pro sugestivní tanečně-pohybové výkony (nechyběl však ani šerm a drobné varietní kousky); důležité bylo souznění jejich nástupů a gest s rytmem a hudebními akcenty Gluckovy skladby. Oproti činoherní tradici (v inscenování hry Tirsa de Moliny i Moliéra) chyběla v tanečním provedení výraznější akce postavy sluhy Kryšpína, jež mohla dodat zejména druhé půli představení na dramatické intenzitě. Komturova akce z konce třetího jednání však byla efektní pointou.

O zářivý závěr večera se postaralo provedení Mozartovy harlekynády Pantalon a Kolombína, němé commedie dell´arte, především pro překrásnou, originální taneční stylizaci celé kompozice. Samotná jména hlavních postav napovídají zasvěcenějším divákům, že šlo o nucené vdavky, které milenci Kolombína a Harlekýn vyřešili útěkem do tureckého tábora. Helena Kazárová zde propojila eleganci tanečního pohybu s velmi decentní a při tom živou mimikou, a hlavně gestikou postav, odpovídající jejich vnitřnímu životu a jednání. Představení tak přes archaickou stylizaci předlohy získalo podstatně modernější, sdělnější podobu. Od okamžiku dynamického tanečního vstupu Lenky Kantorové v úloze Kolombíny na jeviště plynuly akce výrazných postav v pestrém a efektním řetězení. Dějová linie byla při tom čitelná v ostrém rozlišení typů a stylizovanému pohybu, odpovídající zafixovanému charakteru postav – ať už šlo o Harlekýna (Miroslav Stehlík), Pierota (Václav Krajc), nebo Turka Dogana (Karel Ferjentsik).

Oběma hlavním osobnostem večera, Heleně Kazárové a Marku Štrynclovi patří dík nejen za toto zdařilé představení. S postupující uměleckou a badatelskou zkušeností si oba kladou stále nesnadnější úkoly. Jejich dlouholetá snaha o uvedení děl, známých třeba jen hrstce odborníků, navrátila už celou řadu skladeb a tanečních opusů do obecného povědomí. Cenné je rovněž jejich úsilí po rozšíření uměleckého týmu spolupracovníků, sdružených pod hlavičkou Divadla Florea Theatrum, kteří dotvořili svým přínosem efektní inscenační podobu představení. Večer byl vysoce hodnotnou popularizací jedinečných historických forem, které jsou součástí celoevropského kulturního dědictví. Helena Kazárová, Marek Štryncl, jejich spolupracovníci, tanečníci a hudebníci tak přispívají k rozšíření formálního spektra domácího tanečního umění. Nabízejí ojedinělý zážitek vysoké profesionální kvality, kterou potvrzuje i rostoucí zájem diváků.

Psáno z premiéry 20. července 2021, Letní scéna Hudební a taneční fakulty AMU.

Don Juan aneb Kamenná hostina                                                                                                                           

Hudba: Christoph Wilibald Gluck                                                                                                                           
Libreto: Helena Kazárová podle synopse Gaspara Angioliniho   

Pantalon a Kolombína                                                                                                                      
Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart                                                                                               
Orchestrace: Franz Beyer                                                                                                                      
Libreto: Helena Kazárová podle poznámek W. A. Mozarta

Choreografie, dramaturgie a režie: Helena Kazárová                                                                              
Hudební nastudování: Marek Štryncl
Kostýmy: Roman Šolc                                                                                                                                      
Výprava: Jiří Bláha, Václav Krajc                                                                                                                  
Soubojová scéna: Zdeněk Novosad
Tančí: Hartig Ensemble                                                                                                                                       
Hraje: orchestr Musica Florea