Envoi: Proklínání

Pokud jste se rozhodli jít v pátek třináctého do divadla, a ještě k tomu do Alfreda, jistě jste nečekali všední zážitek. „Proklínání“ skupiny Envoi s podtitulem „syntetické očistné drama“ by mohlo sice napovědět originální představení, ale asi málokdo z diváků tehdy tušil, s jakými pocity bude odcházet domů. Šero. Tři hlasy, tři pomalu po zemi se sunoucí postavy. Jednotlivé tóny pronikají mizivými částečkami světla. Nekonečnost pohybu provokuje smysly. Nekompromisní úvod vás nechá vyčkávat a „vydusit“. Každopádně je zde ponechán dostatek času, aby se každý z vás při nepatrných pohybech a nekonkrétních zvucích přenesl do svého nitra, otevřel jej a konfrontoval s účinkujícími. Diváci dostávají jasný signál: buď přijmou nabízené, odevzdají se do rukou jeviště a pak zůstanou připraveni na cokoliv, nebo se rychle rozhodnou odejít. Přijmete-li, pak získáte možnost nahlédnout do neotřelého pojetí života jeviště a jeho smyslu.
Žádné technické efekty nejsou divákům utajené. Vše je součástí jeviště, obnaženého, usilujícího o přímý dialog s divákem. Tohle není žádná hra, ale debata dospělých, tápání po neexistující pravdě.
Vibrace ztělesněných zvuků a křičících pohybů přechází ve vyváženou porci absurdity a reality, syrovosti a dojemnosti. Komedie je tragédií. Hledání smyslu slov je hledáním smyslu člověka. Řeč jako nejvyšší lidský atribut je však jen malou částí jeho promluvy. Mlýnem koloběhu našeho života jsou pády a strachy a zároveň nekonečná síla jim odolávat. Nelze uniknout. Jen se smát a plakat. Některé věci se nedají vyjádřit slovy, některé se musí vidět. Chcete-li zažít trochu jiné divadlo hodné 21. století, zaběhněte si na hodinku do Alfreda. Tam jeviště mluví řečí, která proniká do morku kostí. Stačí poslouchat.

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: