Etudy těla v Ostravě

Etudy těla v Ostravě

Etudy těla v Ostravě

Etudy jsou cvičné hudební skladby. Co se ale skrývá za názvem Etudy těla? Jedná se o komponovaný večer, který se osvědčil již v minulé sezoně, skládající se z kratších vystoupení studentů tanečního oboru na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě (JKGO) a vystoupení vybrané etablované skupiny současného tance. Etudy těla mohli diváci vidět na Nové scéně Multižánrového centra Cooltour a studenti tance díky tomuto večeru získali další cennou jevištní praxi v choreografiích, jejichž autory jsou oni sami nebo jejich pedagogové. Etudy těla uvedené 20. května 2014 slibovaly velmi různorodé choreografie. Večer byl rozdělen do dvou částí – v první se představili posluchači tanečních oborů JKGO a v druhé pak jako host vystoupila špičková česká taneční skupina VerTeDance s představením Boxteska. První minuty Etud patřily taneční skladbě Let’s practise v podání Jana Špundy. Ten je nyní v pátém ročníku konzervatoře a s touto choreografií se zúčastnil mezinárodní baletní soutěže v Tallinnu, kde obsadil skvělé třetí místo. Let’s practice je dílem jeho spolužáka Eduarda Adama Orszulíka, který choreografii postavil na hudbu zpěvačky Justyny Wołoch a kombinoval v ní technicky náročné prvky – čisté klasické linie se střídaly s pohyby současného tance a prvky off-balance. I přes výrazný jevištní projev a čistotu provedení jsme občas mohli z interpreta cítit nejistotu – Jan Špunda je však mladý tanečník a postupem času jistě získá na suverenitě i v často riskantních momentech contemporary dance. Následovala choreografie s názvem Kůže, kterou nosím. Pro studenty třetího ročníku gymnázia s tanečním zaměřením ji vytvořila Hana Wimmerová. Inspirovala se hudbou z filmu The Skin Pedra Almodóvara a využila masku jako symbol depersonalizovaného světa i pokrytectví. Neukázala však žádné její inovativní použití a výsledný dojem nepodpořila ani poněkud nevýrazná interpretace. Další práce Eduarda Adama Orszulíka (7. ročník JKGO), pojmenovaná GPS, je o hledání sebe sama v době, kdy člověka pohltila práce a stres. Je o extrémních řešeních, o neschopnosti radovat se, o citové izolaci. Orszulík použil jako hudební doprovod rovněž instrukce pro GPS namluvené Pavlem Liškou a zvuky přijíždějícího vlaku. Jeho choreografie je syrová, překvapivá, někdy až násilná, ale zároveň také velmi estetická a místy i lyrická. Díky vysoké technické i interpretační úrovni byla GPS úspěšná v mezinárodní konkurenci, a to na choreografických soutěžích v polské Bytomi a ve Skopje, kde jedna z tanečnic, Barbora Rokoszová, dosáhla na cenu za nejlepší taneční výkon. Inovativní spojení klavírní a pohybové improvizace přinesla choreografie Jany Ryšlavé STOP and GO. Čtyři tanečnice (obor současný tanec) a klavírista Ivo Morys dohromady vytvářeli kompozici, která byla výsledkem okamžiku a náhlého rozhodnutí. Tanečnice měly k dispozici jasně daný a striktně vymezený pohybový materiál (běh, chůze, obrat, výskok...) a taneční prostor, samy se však rozhodovaly, kdy co provedou. Performance, která vznikla, obsahovala vlastní strukturu vycházející z principu omezení jako zdroje inspirace a tvořivosti. I když interpretky fungovaly dobře jako skupina, zanikly jejich osobnosti, čímž choreografie ztratila na výsledném dojmu. Poslední číslo první poloviny večera, Ondina, pak stálo v kontrastu k předcházející choreografii – lyrické pohyby připomínaly vodní víly a měkké vlny na jezeře. Kristýna Slezáková je připravila jako work in progress pro studentky současného tance a použila impresionistickou hudbu Maurice Ravela. Na jevištním projevu jinak velmi disponovaného prvního ročníku byl znát nedostatek zkušeností, musíme však vzít v úvahu, že za sebou má teprve necelý rok studia. Skvělý výkon odvedl klavírista Adam Farana, jehož doprovod byl nedílnou součástí celé skladby. Po přestávce, během níž vyrostl na Nové scéně Cooltouru boxerský ring, přišel čas na atmosféru němých filmů, skeče, grotesku, skvělé taneční divadlo, tři ženy a dítě i hudbu skupiny DVA – prostě pro VerTeDance a jejich Boxtesku. Publikum ocenilo představení plné chaplinovského humoru i do detailů propracovaných pohybů boxerů. A když potom malý syn jedné z tanečnic zakončil Boxtesku typickou Charlieho chůzí s buřinkou na hlavě, publikum nadšeně aplaudovalo. Psáno z představení 20. května 2014, Multižánrové centrum Cooltour. Let’s practise Choreografie: Eduard Adam Orszulík Hudba: Justyna Wołoch Kůže, kterou nosím Choreografie: Hana Wimmerová Hudba: Shades of marble – soundtrack z filmu The Skin, I Live In španělského režiséra Pedra Almodóvara Skladatel: Alberto Iglesias GPS Choreografie: Eduard Adam Orszulík Hudba: Soap & Skin, Dexter Britain Slovo: Pavel Liška STOP and GO Koncept: Claudia Heu Pedagogické vedení: Jana Ryšlavá Hudba: Ivo Morys Ondina Choreografie: Kristýna Slezáková Hudba: Maurice Ravel Hraje: Adam Farana Boxteska Námět: Charlie Chaplin Choreografie a interpretace: Tereza Ondrová, Veronika Kotlíková a Lucia Kašiarová Režijní a pohybová spolupráce: Ondřej Nosálek a Charlie Chaplin Hudba: DVA Scéna a kostýmy: Masha Černíková Světelný design: Pavel Kotlík Představení vzniklo v rámci rezidenčního programu Studia ALTA.

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: