Extravagance Marie Chouinardové

Extravagance Marie Chouinardové

Extravagance Marie Chouinardové

Madridský taneční festival je proslavený svojí promyšlenou dramaturgií a hvězdnými soubory – k vrcholům letošního 27. ročníku patřilo uvedení inscenace hostujícího kanadského souboru nazvané bODY_rEMIX/gOLBERG_vARIATIONS v sobotu 9. listopadu 2012, uvedené v Teatros de Canal v sále Sala Rojo, jenž pojme skoro devět set diváků. Zatímco představení návštěvníky doslova přimrazilo k sedadlům, závěrečné standing ovation byly na místní zvyklosti mimořádně dlouhé a bouřlivé. Kanadský soubor nesoucí jméno režisérky, choreografky a umělecké vedoucí Marie Chouinardové existuje od roku 1990. Působí v Montrealu a má za sebou řadu mezinárodních úspěchů. Madridská premiérová inscenace byla rozdělena do dvou třičtvrtěhodinových oddílů. Tvořily ji nesourodé dramatické skeče, pohybové sekvence, taneční etudy a artistní kreace. Pojítkem různorodých výstupů bylo lidské tělo. Tělo jako proměnlivá veličina, tělo jako nástroj k ovládání druhých, jako neovladatelný stroj, zdroj radosti i bolesti a utrpení, schránka emocí. Jednotlivé choreografie se pohybovaly na pomezí lidského, zvířecího a strojově-mechanického výrazu. Tanečníci prokázali nebývalé fyzické schopnosti, nadpřirozenou ohebnost a osvojení široké škály tanečních technik. V úvodní scéně se v krátké hrůzostrašné přehlídce představili všichni tanečníci, kteří  prostřednictvím svých těl vdechli život nejrůznějším (ne)tvorům a kreaturám. Panoptikum zdeformovaných těl s nekoordinovanými pohyby a disfunkčním pohybovým ústrojím, jakoby zasaženým svalovou křečí, bylo jen pouhým začátkem. Celá inscenace byla postavena na originálním hudebním podkladu koncipovaném jako autorský projekt Louise Duforta, který použil interpretaci klavíristy Glena Goulda na Bachovy Variace a upravený záznam rozhlasového rozhovoru s tímto pianistou, věnovaný právě tomuto provedení. Šlo v podstatě o variaci na variaci. Dynamika a melodičnost takto vzniklého díla nesla výrazné poselství. Po všech stranách jeviště byly nainstalovány citlivé mikrofony, které zesilovaly veškerý kontakt tanečníků se zemí. Tyto autentické ruchy se tak stávaly hudbou samotnou. K nejpůsobivějším momentům patřilo intimní sólo tanečnice na jednoduchou klavírní etudu. Hudební útvar vznikl „zremixováním“, „zreeditováním“ skladby, kde klavír pod vlivem digitální manipulace „pokazil“, „znehodnotil". Šlo o úmyslnou a rafinovanou destrukci, která ve spojení s tancem ženy ztělesňujícím nejistotu, ambivalenci a roztržitost, dávala vyniknout výjimečné křehkosti. Choreografie Marie Chouinardové vyvolala vzpomínku na sólo Magnetické balerínky  tanečnice Andrey Miltnerové, jíž se podařilo ve volné parodii na filmové Červené střevíčky (The Red Shoes, z roku 1948), inspirované povídkou H. Ch. Andersena, „nasimulovat evoluci v přítomném čase. V divadelní laboratoři – stísněném prostoru jediného světelného čtverce – rozehrává za zvuků roztříštěného Bachova concerta kafkovsky děsivou metamorfózu lidského těla do nejrůznějších forem života“ (tisková zpráva k inscenaci). Také Chouinardová zvolila jako hudební doprovod Bachovu hudbu a v jejím nejnovějším představení jsme mohli sledovat nelidské, místy až zvířecí, jindy spíše strojově mechanické výjevy. Originální bylo propojení dokonale přesného, fyzicky vypjatého tance s efektním využitím rekvizit, jako jsou berle, chodítka a vozítka. Všechny tyto pomůcky jsou spojovány s nejrůznějšími úrovněmi fyzického postižení. Tanečníci je využívali velmi nápaditě, mnohdy v rozporu s jejich původní funkcí  – zde sloužily jako zbraně, bradla, hrazdy a činky, představovaly pohlavní údy a podobně. Často byla také využívána baletní tyč (nebo její různé modifikace), která je jakýmsi absurdním příkladem předmětu určeného k pohybu, ne však k tomu praktickému, přirozeně lidskému, ale spíše k uměle artistnímu, který může někdy tanečníkům symbolizovat spíše nástroj mučící. Závěsná lana, na kterých tanečníci ve velké výšce poletovali, naopak kromě pocitu hrozby mohla v divácích evokovat motiv naděje. Demonstrace závratných pohybových schopností tanečníků dodávala jejich vzdušnému tanci až mystický, nadpozemský náboj. Ten ještě zvýrazňovaly přiléhavé kostýmy tělových barev zakrývající ta nejintimnější místa. „Neviditelné“ kalhotky  byly doplněny pouze kolečky lepící pásky, zakrývající bradavky tanečnic, černými pásy korzetů sloužících k ukotvení tanečníků na závěsná lana. Výtvarný návrh použitých rekvizit evokoval tvorbu dalšího českého umělce, všestranného Petra Nikla, který ve svých hudebně-výtvarně-divadelních performancích využívá často předměty každodenní potřeby,  mnohdy odložené a zdánlivě nepotřebné. Avšak zasazením do nového kontextu, či naopak jejich izolováním, jim dodává jedinečnou vizuální hodnotu.      Minimalistický světelný design spočíval v použití bílých bodovek v některých sólových scénách. Celý zadní plán scény zabírala obrovská obdélníková stěna, která měnila barvy (červená, zelená, modrá ad.) a vertikálním odstupňováním sytosti odstínů (dojem padání „stropu“) dotvářela horizontálního zarámování, zatímco do stran se prostor rozbíhal do nekonečna. Scénografii, stejně jako návrh světelného designu a využití rekvizit navrhla režisérka a choreografka Marie Chouinardová. Mnohostrannost autorky dokazuje výčet z její dosavadní tvorby, zahrnující více než padesát choreografií, performancí, zvukových děl, instalací a filmů. Odhaluje v nich svůj celoživotní zájem o výzkum v oblasti lidského těla: „každý její kus je odyseou do historie lidství s odklonem od narativity a linearity... jde o navýsost ´živé umění´, kde je tanečník představen jako ojedinělá entita, která se konstruuje přímo před očima diváka…“ (www.mariechouinard.com)  Taneční inscenace bODY_rEMIX/gOLBERG_vARIATIONS tematizovala strach ze ztráty osobní svobody, transformovaný do omezení, bolestivosti a obtížnosti fyzického pohybu. Provokativní, kontroverzní až lascivní charakter choreografie a často sexistický a vulgární náboj jednotlivých scén mohl slabší povahy zaskočit. Přesto se za těmito momenty, mnohdy krutými až násilnými, zpodobňujícími lidské utrpení, dala zároveň vnímat jistá křehkost, krása a něžnost. Inscenaci zároveň nechyběl humor, erotický náboj i radost z tance. Nabídla tak očistný obřad, jehož prostřednictvím divák prožil spolu s tanečníky všechny bolesti, hrůzy a fobie, aby v závěrečné katarzi nabral opět sílu čelit nejisté budoucnosti. Představení se řadí k nejsilnější uměleckým zážitkům, které letos na podzim nabídla multikulturní metropole Madrid milovníkům umění. A Madrid rozhodně ani v době krize na kultuře a umění nešetří. … Psáno z reprízy 9. listopadu 2012 v 20.00 v Teatros del Canal v Madridu (v rámci 27. ročníku mezinárodního festivalu Madrid en Danza) bODY_rEMIX/gOLDBERG_vARIATIONS
Premiéra: Festival současného tance na Mezinárodním benátském bienále v Itálii roku 2005
Choreografie, režie: Marie Chouinardová
Originální hudba: Louis Dufort: Variations on the Variations
Hudba: Johann Sebastian Bach: Variaciones, Goldberg 5, 6, 8; extractos vocales de Glenn Gould, A State of Wonder: The Complete, Goldberg Variations (1955 & 1981). S dovolením dědiců Glenna Goulda a Sony BMG Music (Kanada)
Intepreti: Valeria Gallucio, Leon Kupferschmid, Lucy M. May, Mariusz Ostrowski, Sacha Ouellette-Deguire, Carol Prieur, Gérard Reyes, Dorotea, Saykaly, James Viveiros, Megan Walbaum Scénografie, světla a rekvizity: Marie Chouinardová

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Zahraničí

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: