Baletní soubor Národního divadla Brno uvedl v premiéře 16. května 2014 dva tituly současné choreografické tvorby: Catch 27 v choreografii a režii Marka Svobodníka s podtitulem Shořet mladý a Palindrom v nastudování dvou předních brněnských tanečníků Adama Sojky a Martina Svobodníka s podtitulem Proti proudu. Obě choreografie spojuje velmi aktuální téma, a tím je člověk jako oběť výlučnosti. I naše současná společnost žije sledováním životů umělců, kteří se stávají idoly, hvězdami, takzvanými celebritami. I mezi nimi zazáří osobnosti, které všeobecný zájem a stálý kolotoč života na výsluní dovedou k tragédii. Jsou mezi nimi i ti, kteří jdou záměrně svou vlastní cestou proti obecně platnému způsobu myšlení a často končí nepochopeni, zapomenuti, na okraji společnosti. Ale pokud je člověk otevřený a je schopen s ostatními lidmi cokoli vzájemného sdílet, má jeho život smysl. Sex, drogy a rock’n’roll Catch 27 je přímým odkazem na Klub 27, kterým je označována celá řada slavných muzikantů 20. století, na něž lidstvo nikdy nezapomene. Zazářili na hudebním nebi, rozjeli velkou životní smršť, v níž nechyběl alkohol a drogy, a zemřeli za záhadných a nevyjasněných událostí velmi mladí, ve věku pouhých 27 let. Marek Svobodník navázal na své dřívější dílo Čert story aneb Příběh rock’n’rollu, které posloužilo jako základ pro novou přepracovanou verzi libreta, režie i choreografie. Představení Catch 27 je vystavěno jako koláž ze životních příběhů členů „klubu“ a jejich hudby. Zásadní je i hudební dramaturgie, která spojuje díla slavných „sedmadvacátníků“ s tvorbou Davida Bowieho a Nicka Cavea. Jde o velkou oslavu rocku a blues. Každý příběh umělce začíná fascinací a touhou vstoupit do světa slavných – mladý hudebník tančí zády k publiku, jeho tělo naplňuje bluesový feeling a on vstupuje za rudou oponu. Tam uprostřed popelnic potká našeptávače, ďábla, se kterým uzavírá dohodu. Kytara a hudba – to je jeho cesta. Kolem vylézají z děr lidé jako krysy, napětí se zvyšuje a příběh může začít. Už se odvíjí ďáblovo panoptikum úspěchu, sexu a popularity. Tady je ještě Catch – The Rockstar, jak autor postavu pojmenoval, hravým klukem, který se opájí strmě stoupající slávou. Ale už jsou tu média a jejich nebezpečný tlak a únik je jasný – alkohol, drogy, agrese. To je cesta do pekla a ďábel roztáčí své panoptikum dál. Jednoduchý příběh využívá Marek Svobodník k výrazným obrazům naplněným dravým a nápaditým pohybem. Jako choreograf je osobitý, jeho pohybový rejstřík obsahuje často snížené těžiště, velké rozpětí paží, plastický trup a náročné duety. Nebojí se použít až naturalistických momentů pro vyjádření sexuálních orgií, dovede být i velmi vtipný v obrazu sekretářek sedících či ležících na pohybujících se barelech a dokáže jít až k extázi závěrečného „šamanského“ tance. Maximálně využívá jednoduché, ale funkční scény Karla Šimka, jeviště s pomalovanými barely slouží jak tanci, tak i jako zdroj světelného designu. Vůbec práce se světlem a přiznanými reflektory všude kolem jeviště podtrhuje příběh a zesiluje atmosféru. Také kostýmy Pavla Knolleho vycházejí z rockerského či kabaretního prostředí. Ústřední trojice hlavních aktérů představuje tři vynikající brněnské tanečníky. Adam Sojka jako Catch – The Rockstar má ve své postavě vývoj od mladého nezkušeného a žádostivého chlapce k žádanému umělci a následné lidské trosce. Je pohybově tvárný, plastický a hlavně přesvědčivý. Martin Svobodník v roli ďábla Dee Moneho tahá za nitky, ovládá osudy lidí jako hru s loutkami a ve scéně Las Vegas připomíná slavného kabaretiéra Fosseho, je úchvatnou a charismatickou taneční osobností. Roli Noire de Ville – všudypřítomné ženy – femme fatale, kterou ďábel podstrčí hlavnímu hrdinovi a která se proměňuje stejně rychle jako jeho život, tančí křehká Markéta Habalová. Má však v sobě velkou sílu, něhu, expresi, rozpustilost, ale i nenávist – tyto všechny nálady jí ústřední ženská postava nabízí. Nemalou pochvalu zaslouží i sbor tanečníků – přesný, energický, zvládající značné nároky současné choreografie. Palidrom aneb Koloběh davu Mladí tvůrci brněnského baletu Adam Sojka a Martin Svobodník v této choreografii kladou otázku, zda se jedinec může prosadit ve společnosti a realizovat se v případě, když půjde proti hlavnímu proudu tzv. mainstreamu. Otázka zůstává nezodpovězena a nutí diváky k zamyšlení. Prázdná scéna, na ní stojí muž a otírá si obličej, ozývá se ostinátní drásavá hudba a v druhé části jeviště tančí postava, která vyjadřuje jeho vnitřní neklid. Pak muž přechází scénou a usadí se mezi diváky. Do dění na jevišti zasahuje pouze v těch nejvypjatějších momentech. Panely, zakrývající část jeviště, se zvednou a odhalí skupinu černošedých bytostí zakuklených do kapucí (kostýmy Michaela Savovová), která se postupně dostává do pohybu. Právě práce s tímto šedým davem je pro choreografy velkou výzvou. Postupné objevování, střídání a navracení pohybových témat, práce se skupinou jako jednolitým celkem, rozprostření do prostoru, ostrý strojový pohyb vyvolávající pocity nelidských tvorů – to je charakteristika davu, který jde oním hlavním proudem. Na okamžik se někdo z tohoto davu oddělí, osvobodí se, pohybový slovník se mění, je svobodnější, nesevřený – doprovází ho i osvobozující melodická příjemná hudba, ale za chvíli je znovu pohlcen davem. Zadní horizont, který tvoří jakési bílé krychle (scéna Jitka Gazdošová), dává iluzi bytostí prostupujících hmotou. Také světelný design (Michael Kořínek) svým studeným nádechem zdůrazňuje náladu bezvýchodnosti a zmaru. Výrazným zlomem prozření je nastavené zrcadlo, které lidem na scéně i v publiku ukáže onu stereotypní cestu životem, s klapkami na očích, uzavřením se do sebe a plněním zadaných úkolů. Postupně se od „stáda“ odděluje jeden tanečník za druhým a zdá se, že se všichni konečně osvobodí. Zbývá pouze jeden „s kapucí“ a vracíme se znovu k začátku. Generace nových lidí vytvořila další mainstream. Mnoho optimismu toto dílo nepřináší, je naléhavé a vyjadřuje náladu jeho tvůrců. Tady je v hlavní roli skupina, dav, scénický a světelný design. Brněnský soubor přesvědčil, že je schopen dostát nárokům současné choreografie a zaujmout své publikum nápady, myšlenkami a neotřelým pohybovým slovníkem mladých členů – současných i bývalých. A to, že tito mladí choreografové dostali příležitost pracovat se „svým“ souborem, který dobře znají, je velmi záslužná práce vedení i dramaturgie baletu. Psáno z premiéry 16. května 2014, Mahenovo divadlo. GAME OVER
Shořet mladý aneb Proti proudu Catch 27
Libreto, choreografie a režie: Marek Svobodník
Hudba: Robert Johnson, David Bowie, Led Zeppelin, Grinderman, Tonny Bennett, Amy Winehouse, Barry Adamson, The Doors, Neurosis, Ian Yvese
Scéna a light design: Karel Šimek
Kostýmy: Pavel Knolle
Hudební spolupráce: Petr Duchalík Palindrom
Choreografie: Adam Sojka a Martin Svobodník
Hudba: Trent Reznor, Atticus Ross, Chromatics, Nine Inch Nails, Arvo Pärt, Michael Andrews, W. A. Mozart
Scéna: Jitka Gazdošová
Kostýmy: Michaela Savovová
Light design: Michael Kořínek
Hudební spolupráce: Petr Duchalík
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Jana Bohutínská
Děkuji za moc pěkný text a rekapitulaci. Považuji za štěstí, že jsem mohla Děrevo a TNF v Praze zažít. Byla jsem…Odešla statečná Sibiřanka, Irina Andreeva