Během večera se představilo celkem devět škol z České republiky a Slovenska. Vzhledem k zaměření pořádající konzervatoře není překvapením, že program byl zacílen na současnou taneční tvorbu. Což je, jak večer sám dokazoval, poměrně široké určení.
Vezměme to vzestupně podle počtu účinkujících: Večer obsahoval tři chlapecká sóla, bohužel program neprozradil jména všech jejich interpretů. Každopádně svým tanečním projevem a plasticitou pohybu zaujal student Janáčkovy konzervatoře Ostrava v choreografii Evy Zmekové Duna. Další reprezentací této školy mělo být Electric-boogie, u kterého však pochybuji, že by se ho interpret naučil v rámci školní výuky. Jeho výkon byl nepochybně velmi obdivuhodný a program večera oživil, je však otázkou, zda mezi ostatními tanečními etudami nepůsobilo toto oživení trochu estrádně.
Diváci dále měli možnost shlédnout tři duety. Vedle Nabarvené duhy maďarského choreografa Attily Egerháziho v dobře zvládnutém provedení dívek z Tanečního centra Praha to byl duet reprezentující Taneční konzervatoř hl. m. Prahy s názvem Návrat, v němž se, spolu s tanečníkem v postavě vojáka, jako v jediném čísle objevila interpretka ve špičkách. Škoda, že choreografie Dietmara Seyfferta jí dala jen velmi malý prostor k jejich využití. Název Část mě, část tebe naznačuje, že toto narativní dílo pojednávalo o milostném vztahu. Respektive bylo o jeho konci a nešťastnosti opuštěné dívky. Průvodním motivem byl pruh látky měnící se z peřiny na ubrus či na konci nečekaně tvořící břicho těhotné dívky. Anna Jirmanová prokázala ve své choreografii na hudbu Antonia Vivaldiho muzikálnost a tanec srozumitelně vyprávěl příběh. Pro studentku prvního ročníku choreografie na Taneční katedře HAMU to může být slibným začátkem.
Mezi celkem sedmnácti tanečními výstupy se představily i dva amatérské soubory – Bobalet ZUŠ Košice ve válečné choreografii A. Žulové Terče a PopBalet Praha v Úředním dnu, v kterém byl dán prostor i pro pantomimu. Škoda, že choreografie M. Piskořové-Veselé nestmelovala výkony velkého počtu účinkujících do přehlednějšího tvaru.
Některé taneční etudy svým charakterem odkazovaly ke školní výuce. Například v choreografii Kristýny Slezákové Poztrácené bytosti byl viditelný záměr použít, zřejmě při hodinách právě probírané, principy kontaktní improvizace – práci s centrem těla a vyvážením. Je nutno říci, že žáci tyto prvky dobře zvládli.
Aby nezůstali opomenuti slovenští účinkující, zmiňme Taneční konzervatoř Evy Jaczové z Bratislavy, jejíž studentky zatančily skupinovou choreografii inspirovanou asijským bojovým uměním Noc Bojovníkov a Soukromou konzervatoř Košice s etudou Septeto, v níž mezi dívkami svým výkonem zaujal především jediný tanečník. Pořádající konzervatoř Taneční centrum Praha dále představila svůj repertoár sahající od etudy na hudbu v lednu trochu zvláštně znějící koledy Chtíc aby spal, až po jazzové Řekni to všem, které roztleskalo publikum.
Večer zakončil šestý ročník Taneční konzervatoře hl. m. Prahy. V etudě s výstižným názvem Rytmy, kterou pro ně vytvořila Lucie Holánková, měli žáci možnost vyjádření nejen pohybového, ale i hlasového. Svým šepotem, deklamováním slov či dupáním, luskáním a tleskáním si sami vytvářeli hudební doprovod. Choreografie, v níž se střídal moderní tanec s úseky připomínajícími mateníky z lidového tance, byla hravou a úsměvnou tečkou Happeningu, který byl nejen jistě přínosným setkáním pro samotné účinkující, ale také zajímavou sondou pro diváky do současné taneční tvorby na českých a slovenských konzervatořích a školách.
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?