InBetween: Dialogy mezi nebem a zemí, světem a lidmi, tancem a architekturou

InBetween. Foto: Vojtěch Brtnický.

Pražskou premiéru slovenského tanečního představení InBetween mezinárodního ženského tvůrčího kolektivu BOD.Y uvedlo divadlo Ponec. Jeho autorka, tanečnice Soňa Ferienčíková, se v něm konečně v Čechách představila naživo i jako choreografka, která ve spolupráci se slovenskou vizuální umělkyní Máriou Júdovou a rumunskou architektkou i sound designérkou Alexandrou Timpau reaguje na současný svět a jeho environmentální a globalizační problematiku svým specificky poetickým viděním, kterým po svém (ženském přístupu) redefinují hranice tance v rámci cross-žánrové scénické tvorby.

InBetween navíc navazuje na úspěšné Everywhen, autorské Ferenčíkové sólo, které se zabývalo opakováním historie. Nyní ale choreografka zůstává mimo scénu a přenechává prostor svým slovenským tanečním kolegům Danielu Račkovi, Jaru Viňarskému, Lukáši Bobalíkovi a Zdence Brungot Svítekové. Jen sama tato jména dávají tušit ambientně atmosférickou podobu inscenace v něžné harmonii, která opět potvrzuje, že slovenský tanec má pro české publikum zvláštní kouzlo vzájemného porozumění a podpory.
Čtyři tanečníci pracují s performativním objektem (latexovým materiálem o téměř totožných rozměrech s jevištěm), který se nad nimi jakoby vznáší. Interpreti korigují jeho pohyb přes provazy, na nichž je upevněn. Textura připomíná obrovský růžový mrak měnící prostor jeviště, korigující vztahy, vytvářející plastické mezi-dimenzionální situace.

Forma arény v divadle Ponec nabízí možnost nahlédnout do různých úrovní dynamicky se měnícího scénického prostoru. Vzniklé vztahy a asociace tak nejsou konkrétně určeny, spíš záleží na úhlu pohledu, místě, kde se právě divák nachází, na co se soustředí. Něžná poddajnost latexového materiálu činí celé dílo jakýmsi polosnovým příběhem, v němž se každý z tanečníků po svém vyrovnává s proměnami světa, vztahů i vlastního života aktuálně se transformujícího do neznáma. Ano, držíme svou budoucnost ve svých rukou a nemůžeme ji jen tak pustit. Pokud bychom to udělali, zhroutí se.

Soňa Ferienčíková jako choreografka pracuje s pohybovým minimalismem, který spolu s interprety přetavuje do specifické výrazové podoby jejich tanečního projevu. Je patrné, že vzájemná kolegiální blízkost je u všech zainteresovaných velmi zásadní a osobní angažovanost je u slovenského současného tance velkou devizou. Napětí jako odraz interakce dominuje v inscenaci po celý čas jejího trvání. Filosofický kontext vychází z určeného výchozího bodu „klimatická krize, globalizace“, není však otevřenou kritikou společnosti, spíše pohledem tanečního umění a jeho fyzičnosti na téma jako takové. To, co ji odlišuje od podobných tanečních děl pracujících s objekty a prostorem jako jevištní architekturou (například Mu—tation Marie Chouinard), je opravdovost vnitřních motivací, potřeba uměleckého dialogu tvůrčího tria a funkční práce s jevištním prostorem, díky kterému je objekt jako umělecký artefakt divácky daleko přístupnější než při formě kukátkového divadla.
 
Soňa Ferienčíková je jako choreografka stojící mimo jeviště teprve na začátku své tvůrčí cesty, nicméně lze ji vnímat jako jednu z budoucností česko-slovenského současného tance, který se více než cestou fyzického divadla vydává směrem k poetickému tanečnímu divadlu a jeho podmanivé abstrakci.

Psáno z představení 19. listopadu 2021, divadlo Ponec.

InBetween
Koncept: Soňa Ferienčíková, Mária Júdová, Alexandra Timpau 
Choreografie: Soňa Ferienčíková ve spolupráci s Máriou Júdovou 
Zvuk: Milan Sláma, Alexandra Timpau 
Světelný design: Ints Plavnieks 
Performeři & spoluautoři: Lukáš Bobalík, Daniel Raček, Zdenka Brungot Svíteková, Jaro Viňarský
Produkce: Zuzana Frištiková, BOD.Y o.z.
Koprodukce: ME-SA, Tabačka Kulturfabrik, Tanec Praha z. ú. / PONEC – divadlo pro tanec
Premiéra: 14. 9. 2021, Tabačka Kulturfabrik, Košice (SK)