
Duet je ve výsledku skutečně velice intimním dílem, ve kterém vynikají osobnosti a vztah dvou tanečníků. Formálně připomíná představení spíše každodenní zkoušku ve studiu. Tanečníci přijdou na prázdnou scénu v téměř civilním oblečení (triko, mikina, džíny, polobotky) a pomocí široké bílé lepící pásky si začnou konstruovat onen „dvoupokojový byt“. Každý pak zůstane ve svém vyhrazeném obdélníku, z reproduktorů začne znít pochodová hudba a choreografie se postupně rozjíždí, od počátečního jednoduchého pochodu a několika mechanických gest až po složitější taneční variace, vše v dokonalém unisonu

Jejich tanec byl velice mužný, expresivní a zároveň v něm byla určitá něžnost. Přes záměrnou civilnost pohybu, a nebo možná právě díky ní, tanečníci dokázali vykreslit upřímný a intimní příběh vztahu dvou lidí. Druhá polovina patřila choreografii The Hill Roye Assafa, který tančil spolu se svými dvěma interprety. Toto dílo mělo být taneční satirou inspirovanou hebrejskou písní Givat Hatahmoshet, která vypráví o jeruzalémské vojenské základně Ammunition Hill, kde proběhly kruté boje během Šestidenní války v roce 1967. Spíše než na téma válečného konfliktu bylo dílo zaměřeno na pozici muže v armádě, na odlidštění tohoto mechanismu, na nutnost spolehnutí se sama na sebe a zároveň jeden na druhého. Tři muži vstupují na scénu za doprovodu pochodové hudby, která se prolíná celým představením. Strnulá těla v pozoru evokují armádní dril, ten je ale zanedlouho zrušen dětinským poskakováním, citacemi izraelských tanců v kruhu a v řadě či jakousi variací na salsu. I zde je patrný jistý civilní způsob pohybu, choreografie nepoužívá žádnou konkrétní taneční techniku, dílo je to přesto velice taneční, rytmické a pohyb působí přirozeně. O tanečních kvalitách a skvělých fyzických dispozicích tanečníků není pochyb. Komické prvky použité v první části chor

Roy Assaf tolik výmluvný nebyl, dozvěděli jsme se pouze, že povinná vojenská služba ho ovlivnila hlavně tím, že musel neustále poslouchat vojenské pochody, že choreografická tvorba je pro něj téměř fyzickou potřebou a že svou pravou vášeň stále hledá. Psáno z představení 20. června 2013 v Divadle Ponec. Two Room Apartment
Tančí: Niv Sheinfeld a Oren Laor
Hudba: Ori Vidislavski (original), Elton John, Vains of Jenna
Umělecký poradce: Keren Levi
Kostýmy: Niv Sheinfeld a Oren Laor
Světelný design: Netta Koren The Hill
Choreografie: Roy Assaf
Tančí: Roy Assaf, Ido Batash, Igal Furman
Soundtrack a kostýmy: Roy Assaf
Hudba a střih: Shlomi Biton
Světelný design: Dani Fishof
Umělecký poradce: Ronif Ziv
Text: Amit Kliner
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Jiří Vacek
Dobrý den, mám tu čest přihlásit se k tomu, že paní Miroslavu Pešíkovou, primabalerinu Národního divadla, znám osobně z…K výročí Miroslavy Pešíkové