Jak se tanci daří v Evropě II

19. 6. 2014 recenze

Autor: Lucie Břinková

A gesture that is nothing but a threat, foto: Joao Octavio

Součástí programu Tance Praha bývají tradičně taneční laboratoře – to nejzajímavější a nejnovější u začínajících tanečníků a choreografů uplynulé sezony. Druhá taneční laboratoř tohoto ročníku představila vskutku zajímavá díla. Sofia Dias a Vítor Roriz představili, jak se dá pracovat s tělem a hlasem, aniž bychom se pouštěli do velkých tanečních kreací. Jednou větou by se A gesture that is nothing but a threat dalo označit jako skvělá koncepčně promyšlená hra rytmu a pohybu. Na obou performerech je evidentní, že jsou to zkušení tanečníci, přesto je tanec upozaděn a prostor je dán práci s hlasem, tělovému napětí a repetici. Sofia i Vítor si vystačí na dlouhou dobu s tím, že sedí u stolu, mají natažené paže, udržují oční kontakt, přeříkávají slova a fráze, které se neustálým opakováním a zrychlováním či zpomalováním přetvářejí v další slova a nové fráze. Celý proces je často velmi vtipný (ze slova bread je tu hned výraz death) a je překvapující, jak snadno si lze s komunikací hrát. Genialita spočívá také v tom, že když se člověk intenzivně zaposlouchá, slyší všude kolem harmonickou melodii. Stejně harmonická je i pohybová část setrvávající ve stejném duchu i rytmu. Kreace, která si vystačí jen s chůzí, je založena na rutinním opakování a prodlužování fráze. Tyto principy se vzájemně kombinují, občas překvapí jistým vybočením (operním popěvkem či občerstvením se sklenicí vody). Jakkoli se představení zdá monotónní a monotematické, celá hra působí velmi přitažlivě. Pravděpodobně za to může mistrovství obou aktérů udržet tělové napětí a perfektně načasovat přerody zvuků slov i pohybů.
Těžko bychom dílo označili za prototyp současného tanečního umění. Avšak prototypem poctivé, promyšlené a invenční moderní performance jistě je. V této souvislosti, myslím, o této portugalské dvojici ještě uslyšíme.

Druhé představení tohoto komponovaného večera Out of the Grey bylo naopak velmi dynamické a divoké. Dostáváme se do syrového prostředí staré továrny, kde se odehrává koncert hudební kapely, která se zaměřuje na elektronickou hudbu. To však není, co nás ve výsledku tolik zajímá, ale jen rámec, do kterého umíme zasadit následné střípky spletitých vztahů: milostný trojúhelník, přátelství členů kapely, nadřazenost ega a snaha splynout v jednu osobu. Estetičnost perfektně načasovanému střídání tanečních pasáží ubírají pouze předpotopní upnuté tepláky Lee-Yuan Tu, který je bezesporu nejvýraznější osobou celého představení. Jeho pohybové nadání je okouzlující, přitahuje všechnu divákovu pozornost. Sarah Murphy a David Essing však zůstávají ve stínu svého kolegy jen minimálně. Hýbou se jinak, ale rozhodně si mohou vzájemně konkurovat. Plynulost, propletenost, pestrost. Nic nechybí, nic nepřebývá. Vše navíc obaleno vtipem a velkou dávkou energie. Toto dílo z šedi všedních okamžiků určitě vyšlo. Nezbývá než se těšit na další bestseller autora tohoto příběhu Antonina Comestaze. Psáno z představení 17. června 2014 v rámci Tance Praha, divadlo Ponec.

A gesture that is nothing but a threat
Tvorba, režie a interpretace: Sofia Dias & Vítor Roriz
Zvuk: Sofia Dias
Umělecká spolupráce (scéna): Catarina Dias
Světelný design a vedoucí techniky: Nuno Borda de Água
Kostýmy: Lara Torres

Out of the Grey
Choreografie: Antonin Comestaz
Interpretace: Sarah Murphy, Lee-Yuan Tu, David Essing
Hudba, světelný design, kostýmy a video: Antonin Comestaz