Je libo trochu krutosti?

Je libo trochu krutosti?

Je libo trochu krutosti?

Blame me. Již samotný název dává tušit, že představení, na které se chystáte, nebude asi veselého kalibru. Kdo by dobrovolně žádal, aby byl obviněn, ať už z čehokoli? V dnešní době se spíše každý snaží svalit vinu na druhého. Taneční seskupení Me-sa má tento titul jihokorejské choreografky Ji Eun Lee na repertoáru od roku 2009 a na den 24. října byla avízovaná jeho derniéra, která se konala ve Studiu Alt@. Koloběh trýznění započal u Hany Kalouskové, k níž se jako stíny připlížily Martina Lacová a Karolína Párová, aby ji označkovaly křížkem na břiše a lepicí páskou vyznačily na zemi prostor pomyslného vězení. Nevypadalo to však, že by o to nějak zvláště sama žádala, byla v tomto případě obviněna bez své vlastní vůle. Snažila se své „nálepky“ zbavit, avšak neúspěšně. Zdálo by se, že bude jasné, kudy se bude příběh ubírat, nicméně choreografka Ji Eun Lee nepostupovala tak triviálně. Role obviněné se postupně přesunula na Martinu Lacovou, jejíž taneční a herecký výkon obzvláště vynikal nad ostatní. Stala se kořistí, obětí honu na čarodějnice uvězněnou v aréně, kterou Hana Kalousková nekompromisně obehnala izolepou a vyznačila tak mantinely, z nichž „lovená zvěř“ svlečená do půl těla nemohla uniknout a musela na sebe nechat „házet špínu“ v podobě barevné tuše. Padla vysílena na zem, plna nepochopení, čeho se stala terčem a proč. Scéna vygradovala v momentě, kdy se k ní přidala první obviněná Hana Kalousková a nechala si zaplnit záda lepidlem a okvětními lístky gerber, které před ní Karolína Párová surově omlátila o zem v pozici pomyslného soudce, pána celé situace. V tento moment by představení klidně mohlo skončit, avšak nestalo se tak. Pokračovalo až do fáze, kdy všechny tři tanečnice stanuly ve svém vlastním vězení, ve svém vlastním světě obviněných, což bohužel vyznělo trochu prvoplánově. V použitém tanečním rejstříku mohl divák spatřit mimo jiné i inspiraci bojovým uměním. Pohyb byl veden převážně pomalu a plynule, zakončen náhle v ne příliš estetické poloze, což zvyšovalo celý dojem a uchovávalo diváka v napětí. Zcela výmluvné bylo využití gesta pro označení viníka (napřímená paže s vytrčeným ukazováčkem). Tanečnice působily velmi sehraně, a to i v pohybově dynamičtějších pasážích. Scéna byla pojata čistě, jednoduše a účelně. Jen čtyři stolky, vázy s tuší a gerberami. Jejich využití však bylo plně funkční. Jen kostýmy bohužel nepůsobily příliš slušivě. Blame me je zajímavým koktejlem mučení a sebetrýznění. Krutě nám připomíná, že se divák nechodí do divadla jen odreagovat, uvolnit a smát. Recenze je psána z představení ze dne 24. října 2011, Studio Alt@.

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: