Klaxon – Svižná show pro poloprázdné hlediště

Zavedený festival Letní Letná zkouší podruhé svou zimní verzi a letos přizval na tuto akci poprvé také zahraniční soubor – francouzskou skupinu Akoreacro s jejich představením Klaxon. A kromě rozdílu v místě konání a počasí, což však diváka nikterak nepřekvapí, je tu jedna obrovská odlišnost, patrná od samého počátku vstupu do areálu Výstaviště Praha Holešovice, kde se Lední Letná koná. Akce totiž nemá takový akcent ani návštěvnost. Zatímco v létě je v Letenských sadech živo a přicházejí mnohdy i davy návštěvníků, v setmělém holešovickém výstavišti kromě několika postavených a osvětlených šapitó životu nic moc nenasvědčuje.

17. 12. 2015 recenze

Akoreacro. Foto: František Ortmann.

Autor Hana Galiová

Chvíli před představením, kdy se na Letní Letné téměř na jakémkoli představení tvoří několikasetmetrová fronta, se před vstupem do šapitó v dešti choulí pár lidí, kteří jsou po vpuštění do hlediště, o kapacitě okolo 600 diváků, roztroušeni na několika lavicích. Herci a hudebníci proto gesty naznačují, aby se diváci semkli, sedali si do řad odspodu, aby se vytvořila alespoň trochu ucelená a přívětivá atmosféra. Začátek představení je proto možná trochu ovlivněn rozpačitostí na obou stranách, kdy mnozí se možná zamýšlejí, čím je to způsobeno. Propagací, počasím, roční dobou, hektickým předvánočním časem, kdy je mnoho akcí a málo sil, cenou vstupenek? Nicméně po několika akrobatických číslech a ze začátku spíše vlažném potlesku publika se podaří navázat kontakt obou stran a show jede, jako by šapitó bylo zaplněno do posledního místa.

Představení Klaxon není spojeno žádnou dějovou linkou, scéna je prázdná a nepracuje se ani s výraznými kostýmy či světelnými efekty. O to větší pozornost je kladena na šest akrobatů a jejich výkony, pět hudebníků a výraznou hudební složku celého představení. A hudba je stěžejní linkou celého večera, je málo okamžiků, kdy žádná nezní. Hudebníci jsou multiinstrumentalisté, kteří střídají několik nástrojů a dostali se do středu jeviště, i do centra zájmu. Doprovod, který je většinou v rychlém tempu a připomíná svými prvky hudbu balkánskou, jindy jazzovou či vážnou, udržuje běh i tempo představení, pozornost obecenstva a jeho zaujetí. Na živou hudbu jsme v novém cirkuse poměrně zvyklí, ale takový velký prostor, který je jí zde věnován v těsném sepětí s akrobacií, většinou nevidíme.

Divák mnohdy nestíhá sledovat, kdo je kdo, kdo je primárně akrobatem a kdo hudebníkem, tohle propojení funguje opravdu skvěle a hraje dominantní roli. V neméně důležité složce představení, ve složce akrobatické, se střídají prvky pozemní akrobacie, žonglování, akrobacie na houpačce a visuté hrazdě. Z akrobatů nejvíce přitahuje pozornost Antonio Segura Lizan a jediná žena v představení Claire Aldaya, která si mohla dvakrát vyzkoušet, jak je důležité, že je vždy přítomen někdo, kdo chytá toho, který padá (viz rozhovor s Claire Aldaya zde: http://www.tanecniaktuality.cz/claire-aldaya-o-klaxonu-rika-vzdy-je-tu-nekdo-kdo-chyta-toho-ktery-pada/).

Tempo představení je rychlé, akrobatická čísla se střídají jedno za druhým, takže divák vše napjatě sleduje a očekává, co přijde v příštím okamžiku, a všichni účinkující hrají naplno a ani přes vysoké tempo (a v případě Prahy ani přes fakt poloprázdného hlediště) nepolevují. A po skončení představení odcházejí s úsměvem na rtech nejen oni, ale také diváci, kteří odměnili výkon celého souboru potleskem vestoje. Akoreacro zůstává se svým představením v Praze na Lední Letné až do konce prosince. Nezbývá než souboru popřát, aby jejich výbornou show navštívilo co nejvíc diváků.

Psáno z představení 11. prosince 2015 v rámci festivalu Lední Letná, Výstaviště Praha Holešovice.

LeDní Letná / 2. ročník – zimní speciál mezinárodního festivalu nového cirkusu a divadla Letní Letná 3.–31. prosince 2015 na výstavišti v pražských Holešovicích