Kuře - Na volné noze (Anna Kukuczková). Foto: Michaela Škvrňáková.
Performerka, která sama sebe charakterizuje zejména žánrem pantomimy, nezapře svůj komediální talent. Již v expozici představení, kdy divák v úplné tmě „hmatá“ pouze její hlas, ve vtipné zkratce popisuje postižení umělce, který se s naprostou samozřejmostí věnuje z vnějšího pohledu dost prapodivným procedurám. Třeba zdolávání verbálních i tělesných jazykolamů.
Kuře je vysoce subjektivním, v podstatě autobiografickým vyprávěním. Na problematiku „přežívání“ na volné noze se nesnaží nahlédnout komplexně, naopak induktivně diváka navádí skrze zkušenost jednotlivce k obecným závěrům. Kouzlo představení totiž spočívá v tom, že je lidské, nesmyšlené a autentické, že z něj vyplývají plošně platné skutečnosti a etapy nejen tvůrčího života. Performerka obnažuje sinusoidu pocitů mladého člověka, který se snaží upevnit svou profesní pozici před světem i sám před sebou. Odhodlání vydat se za svým snem střídá deziluze, znovunalezený elán v nové specializaci totální vyhoření a špatně placenou nudnou práci ještě hůře placená práce snů.
Silnou stránkou představení je autorčina schopnost s lehkostí promlouvat tělem, slovem i mlčením. Příběh drží pohromadě a plyne, jako když čtenář dychtivě otáčí stránky. Zvládnout odvyprávět vlastní, v podstatě „obyčejný“ životní příběh tímto způsobem je pozoruhodné. Tempo pokulhává snad jen v části, kde Kukuczková až příliš dlouho žehrá na to, jak má jako umělkyně na volné noze přehršel práce. Nejúderněji to přitom vystihla jediná hláška: „Pracuju 16 hodin denně a nemám na nájem.“ Kolotoč e-mailů, volání, podepisování a tištění určitě není vlastní pouze performerům bez produkční. Autorka zbytečně zúžila prostor pro citlivější otázky, kterých se dotkla, jako pochybnosti o sobě samém, o svém řemesle, či nenaplněné ambice rodičů, kteří by svou dcerušku moc rádi konečně viděli v seriálu.
. Foto Michaela Škvrňáková4.jpg)
Ačkoliv autorka sama popisuje, jak se kvůli sledu zklamání distancovala od činohry, klasickou hereckou průpravu nezapře. Mimo to však vládne schopností kombinací slova a pohybových detailů vytvářet živé obrazy s minimem pomůcek. O to nepatřičněji však vypadá hromada kostýmů, které s sebou přinesla, aby každý z nich oblékla v průměru na minutu. Většinu času byla scéna velice dobře modelována světlem a tato jednoduchost by jí slušela, některé kostýmní a scénografické zásahy působily nuceně. Ostatně, Kukuczková s nonverbální průpravou dokázala „zhmotnit“ téměř jakýkoliv předmět nebo osobu bez berliček. Mrštně se měnila ze své osoby ve vřískajícího režiséra s receptem na pravdu nebo v bezelstné dítě.
Nechci však odsoudit celou kostýmní a scénografickou výbavu Kukuczkové. Povedená byla třeba metafora, kdy popisovala zklamání z činohry. Umělkyně říká, že si našla něco jiného, co pro ni „bude mít větší smysl“, a prostě natáhne přes tepláky pestrobarevné ponožky. Nosný je samozřejmě také kostým kuřete, který je na všech propagačních materiálech. Ten, i když se objevuje jen nakrátko a vlastně samoúčelně, své místo v představení rozhodně má. Pomáhá totiž podtrhnout absurditu situace, kdy Kukuczková recituje Shakespearův Sonet č. 66, na jehož konci si zdráhá vzít život nikoliv kvůli své lásce, nýbrž kvůli vodňanskému kuřeti, s nímž se dnes pojí rozličné konotace. Tato potupná role měla v autorčině životě pravděpodobně zásadní význam a divák může jen hádat, proč dala název celému představení.
Představení vyšperkované údernou sebeironií doporučuji i těm, kteří alternativním žánrům příliš neholdují. Dějová linka je totiž velice snadno uchopitelná a příběh díky autorčinu komediálnímu talentu nenudí. Divák snad odchází i lehce dojat, a to nikoliv kvůli tomu, že by Kukuczková přistupovala k vlastnímu životu pateticky, spíše díky citlivému a přirozenému pojetí vzletů a pádů tvůrčí osobnosti.
Psáno z 1. reprízy 3. prosince 2019, divadlo Kolowrat.
Kuře aneb Na volné noze
Námět, texty, hraje: Anna Kukuczková
Režijní spolupráce: Filip Nuckolls
Pohybová spolupráce a choreografie: Anton Eliáš, Markéta Jandová, Michaela Stará, Petra Macháčková
Light design: Jakub Sloup
Premiéra: 2. 12. 2019
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
TANEC PRAHA
Konstrukt vytvářený kolem Tance Praha (TP) je i dle tohoto článku bohužel plný nesprávných informací, o jejichž původu…Co nás naučilo prosincové setkání o dění v Tanci Praha a divadle PONEC?