
a spojení filmu s tancem je běžným prostředkem choreografů, takže ztratil svou prvoplánovou efektnost a stal se nástrojem řeči umělce. Práce s filmem vyžaduje smysluplné skloubení s děním na jevišti, podřízené jednotné myšlence. A také v ní tkvěl zřejmě problém. Snaha říci mnoho se rozplynula v překotném nesrozumitelném žvatlání, ve kterém nebylo stopy po logice ani poetice. Zásadní problém byl ale především v archaickém jazyce plném nespočetněkrát omletých klišé. Když na tiskové konferenci mluvil Petr Zuska o neštěstí „přešívání starého kabátu“ z důvodu snahy recyklace starého filmu, vystihl slabiny inscenace naprosto trefně. Právě staré filmové záběry, kterým se viditelně celá režie snažila přizpůsobit, byly nejslabším článkem celé "slátaniny", ve kterou se režie zvrhla. Nicneříkající záběry přírody, detailů pražské zástavby nebo hostinské slavnosti zřejmě měly být nositeli oné „magie“ z názvu představení, vytržené z kontextu ale působily násilně a nepatřičně. Bez detailního nastudování programu nebo precizního obeznámení se s pražskými legendami a historií města si běžný divák ani netroufal tipovat, co se to na jevišti vlastně odehrává.


VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Josef Herman
Milé dámy,papír, net, podcast, blog a cokoli dalšího si vymyslíte, to jsou přece jen média sloužící komunikaci v té…
Přestat se zdržovat nesmysly aneb Co s kritikou v éře nových médií