Mgr. MgA. Lucie Hayashi, Ph.D., vystudovala doktorské studium taneční vědy na HAMU a japonská studia na Filozofické fakultě UK. Je zakladatelkou Tanečních aktualit, v letech 2010–2017 byla jednatelkou o. s. a následně ředitelkou o. p. s., do roku 2018 šéfredaktorkou.
Pracovala jako asistentka režie Opery Národního divadla v Praze a tajemnice katedry tance HAMU, od roku 2021 je vedoucí katedry. Je členkou rady Tanečního sdružení České republiky, dramaturgické rady České taneční platformy a členkou grantové komise Ministerstva kultury ČR pro profesionální tanec a nonverbální divadlo, festivaly a odbor zahraniční spolupráce. Kromě taneční publicistiky, PR a produkce se věnuje antropologickému výzkumu japonského tance, pravidelně přednáší na mezinárodních konferencích a publikuje odborné studie. Choreograficky spolupracuje na inscenacích japonského divadla, přednáší o japonském tanci a divadle na Ústavu Dálného východu FF UK a katedře tance HAMU, kde vyučuje také základy tanečního managementu a produkce.
Kolektiv patnácti pedagogů DAMU v čele s Jiřím Srstkou zpracoval studijní opory k oboru divadelní produkce. Vysokoškolská učebnice Základy divadelní produkce je příručkou nejen pro studující, ale také pro začínající profesionály v kulturním sektoru...
Život – bolest – láska – smrt. Co bylo dřív a co později? Může jedno existovat bez druhého? A dokážeme je od sebe rozeznat nebo odtrhnout?
Ostravský balet v PONCI – spojení, které se často nevidí.
Balet Slovenského národného divadla musel v tomto roce ustát svou autonomii během velkých politických tahanic, když v létě ředitel divadla Matej Drlička neprávem odvolal šéfku baletu Ninu Polákovou, což vyústilo v jeho odvolání ministryní kultury za velké mediální pozornosti, a odchod šéfky baletu byl poté anulován. Ze sedadla v hledišti ale celá kauza zní jako vzdálené sci-fi, neboť pohledem příležitostného diváka na aktuálně premiérovaný triptych Bolero+ je bratislavský soubor ve velmi dobré kondici a týmové souhře.
Pouštět se do toho, co má čtenář očekávat pod textem zaměřeným na současný tanec, by obsáhlo hodně stran a skončilo by se stejným efektem, jako snaha vysvětlit panenskému divákovi, co ho asi na zážitku takto označeném čeká. Stává se navíc, že subjekty dříve tuto nálepku využívající ji dnes ze sebe strhávají a mlží pojmy „fyzické… / zážitek… / pohybové… / performance“. Možná mají pocit, že hranice toho, co publikum očekává od „tance“, je nebezpečná, a raději by diváka, který nic neočekává.
Už sedmnáct let se díky houževnatosti manželů Borovičkových koná ve Valašském Meziříčí festival současného tance.
Již 12. ročník festivalu KoresponDance, jehož hlavní část se po pražském úvodu konala již tradičně v areálu zámku ve Žďáru nad Sázavou, zaujal programově pestrou směsicí tance, akrobacie a fyzického divadla.
Festival TANEC PRAHA letos příhodně zahájila živelná brazilská show Encantado, která nás svou přímostí vytrhla z únavy finišující sezony a vrátila zpět od intelektuálního tápání k základní podstatě.
Ani se mi nechtělo věřit, že se blíží další jeho jubileum. Vašek Janeček, dnes už profesor, ale pro mě zkrátka tanečník neustále plný elánu, smíchu, energie a emocí, mi za posledních dvacet let velkým způsobem ovlivnil život.
Úvodní setkání semináře Základy tanečního managementu, který se na katedře tance rozběhl teprve před pár lety, trávíme se studenty choreografie vždy diskuzí nad tím, kdo to vlastně manažer je.
