Leo – Jak žít na zdi

Divadlo La Fabrika uvedlo 17. a 18. února 2016 v rámci festivalu Cirkopolis inscenaci Leo. Její autoři využitím jediného elegantního principu zajistili hodinu téměř nepřerušovaného smíchu dospělým i dětem a pražské publikum se mohlo přesvědčit, že si cenami ověnčená inscenace svůj úspěch opravdu zaslouží. 

Foto: Andy Phillipson.

Foto: Andy Phillipson.

Alexej Byček Autor: Alexej Byček

Při vstupu do sálu viděl divák na jevišti jakýsi otevřený „box“: bednu, která měla pravou stěnu červenou, zadní tmavou, a na zemi modrou podlahu. Konstrukce zabírala asi polovinu jeviště a po zhasnutí světel v hledišti jsme mohli zjistit proč. Na druhé polovině scény se objevila projekce zmíněného boxu, jen o 90 stupňů přetočená, a tedy červená stěna byla podlahou a modrá podlaha levou stěnou. Zjevil se performer a vše bylo jasné: ve skutečnosti vleže na zemi na zádech, opřený nohama o červenou stěnu, na plátně jakoby stál. Komický efekt na několik triků, řekl by si i zkušenější divák, ovšem ne v Leovi. V tomto představení zmíněný princip vydržel celou dobu a vytvořil základ pro fantastický svět, kdy kravata visí od krku na stranu, kufr létá po zdi a klaun může dělat kliky i na malíčcích.

Foto: Andy Phillipson.

V úvodní části po krátkém zaznění hudby bylo asi patnáct minut ticho a probíhala jen fyzická akce. Každý vtip byl rozveden do mnoha detailů a klaun si své teritorium ohledával jen postupně. Dějově nešlo o žádnou závažnější situaci a hlavním motivem bylo čekání, během kterého se protagonista nudil, a tak si vymýšlel stále další věci na práci. Z rekvizit si vystačil s kufrem, kravatou a kloboukem, a zdálo by se, že si s komikou převrácené gravitace dokáže hrát donekonečna. Nakonec ale vyjevil další princip. Křídou pomaloval dosud nevyužitou zadní stěnu svého pokoje, a objevily se tak židle, okno, akvárko nebo lustr. Nutno dodat, že i při kreslení nových propriet dodržoval logiku přetočeného prostoru – aby nakreslil věci, na které by v normálním prostoru nedosáhl, stoupl si na nakreslený stůl apod. Ani u nábytku evokujícího pocit, že vše, co člověk potřebuje, má doma, se však tvůrci nezastavili. Po chvíli klidu totiž spící kočka, papoušek v okně a ryba v akvárku ožili (pravda jen animací na plátně) a animace se naplno rozjela rozbitím akvárka. Místnost se naplnila vodou a jako ve snu se začaly objevovat velryby, nábytek plaval po pokoji a v podání živého herce jsme mohli vidět nápaditou potápěčskou choreografii.

Po dávce zábavy v předchozích scénách pak poslední část představení byla nečekaně téměř contemporary choreografií, spíše abstraktní a symbolickou, vypovídající snad o nesvobodě člověka v uzavřené místnosti a o snaze překonat sebe i prostorově omezené hranice, což mělo najednou téměř metafyzický rozměr. Tento závěr představení byl sice fyzicky velmi dobře proveden, ale je otázka, zda byl vůbec v jinak komickém představení nutný. Hluboká pravda o člověku, o tom, co potřebuje nebo nepotřebuje k životu, byla totiž znát už v komediálních částech, a jakkoli svědomitě byla závěrečná choreografie zpracována, nejde říct, že by přinesla něco nového.

Je tedy škoda, že zrovna konec představení autoři zvolili k experimentování, protože jinak šlo o unikátní zážitek, o zábavu, která byla zároveň jednoduchá i hluboká, a pokud Leo zavítá do Česka znovu, rozhodně stojí za to na něj jít.  

Psáno z reprízy 17. února 2016 v rámci festivalu Cirkopolis, La Fabrika.  

LEO

Režie: Daniel Brière
Kreativní producent: Gregg Parks
Umělecká idea: Tobias Wegner
Scéna a světelný design: Flavia Hevia
Video design: Heiko Kalmbach
Animace: Ingo Panke

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Daniel Briere

La Fabrika

Nový cirkus

Festival Cirkopolis

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

leden 2021

Po Út St Čt So Ne
28 29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: