Liberecká variace na pohádku o Popelce

Popelka s mobilním telefonem místo kouzelného střevíčku? Konzervativní diváky, a milovníky klasického baletu obzvlášť, tato představa patrně poněkud zarazí. Vydáte-li se ovšem do libereckého Šaldova divadla na nejnovější choreografický počin Aleny Peškové, šéfky tamního baletního souboru, budete po jeho skončení pravděpodobně odcházet s myšlenkou: „A vlastně proč ne?“ Vždyť snad každá země i generace mají svoji vlastní verzi tohoto prastarého lidového příběhu s mytickými prvky (vzpomeňme rozdílné verze např. Charlese Perraulta, bratří Grimmů či Boženy Němcové).

Rie Morita, Veronika Šlapanská, Margaux Thomas. Foto: Archiv Divadla F.X. Šaldy.

Rie Morita, Veronika Šlapanská, Margaux Thomas. Foto: Archiv Divadla F.X. Šaldy.

Úplně první vyprávění o Popelce bylo sepsáno již v devátém století v Číně, motiv boje dobra se zlem a lásky s nenávistí je zkrátka nadčasový a nesmrtelný. Rovněž jakékoli taneční ztvárnění je naprosto originální a jedinečné. Balet Sergeje Prokofjeva z roku 1945 zpracovala celá řada význačných choreografů a každý z nich zcela odlišně a po svém. Za všechny jmenujme alespoň Rudolfa Nurejeva, Fredericka Ashtona, Johna Neumeiera (ten nechává v jedné ze svých famózních choreografií Popelku a Prince tančit svoje závěrečné pas de deux s pomerančem) či Christophera Wheeldona.

Šéfka libereckého baletu převedla do jevištní podoby svoji vlastní vizi a vtiskla jí atributy současné doby. Hlavní postava se stává metaforou tisíců bezejmenných žen Popelek dnešních dní, žijících všude kolem nás. Nemoderní oblečení, zastaralý typ mobilního telefonu, bolesti hlavy, deprese a stavy existenciální úzkosti na straně jedné a konzumní společnost, povrchnost, okázalost, bujaré večírky plné přepychu a hýření na straně druhé. To jsou dva světy, které se na jevišti střetávají.

Michaela Wenzelová a Rie Morita. Foto: Archiv Divadla F.X. Šaldy.

Popelka polykající antidepresiva potká svého vysněného Prince v nákupní galerii. Tančí s ním na narozeninové party v přepychové vile, kde vedle klasické hudby zní i disco. Princ v závěru nepozná svoji vyvolenou podle zlatého střevíčku, ale podle mobilního telefonu. To je ve stručnosti jen několik stěžejních rysů libereckého aktualizovaného zpracování. Podstata a hloubka nesmrtelného příběhu o lásce se ovšem nevytratily a nový syžet zafungoval.Představení se skládá ze dvou jednání (prolog, pět obrazů a epilog). Ve vhodných momentech působí temně a smutně (kupř. Popelka s tatínkem u maminčina hrobu, Popelčiny depresivní stavy), ale i komicky (hašteřivé sestry a macecha, DJ Paul). Celkové vyznění zanechá v divákovi vjem barevnosti a energie. Použitý pohybový slovník sympaticky a plynule prostřídává klasickou taneční techniku včetně tance na špičkách, neoklasiku, moderní tanec i prvky jazz-funku či disco dance, a především první jednání je plné zajímavých choreografických a režijních nápadů.V představení neexistuje dělení na sbor a sólisty v klasickém slova smyslu. I v davových scénách (nákupní galerie či narozeninová party apod.) dostává každý tanečník příležitost vyniknout jako osobnost; choreografie staví na jejich individuálních a, pravda, také na dosti rozdílných dispozicích. Na několika místech by taneční výpověď byla nepochybně srozumitelná i bez pantomimických výjevů (např. dlaněmi naznačený tlukot srdce zamilované Popelky a Prince v epilogu).

Maria Gornalova, Veronika Šlapanská, Margaux Thomas. Foto: Archiv Divadla F.X. Šaldy.

Do hlavní role byla obsazena japonská tanečnice Rie Morita. Zcela v souladu s koncepcí celé inscenace se vymyká všem konvenčním představám o prvoplánově krásné, skromné a pracovité dívce z knižních předloh, se třemi kouzelnými oříšky, případně s dýní, kocourem a myškami. Rie Morita na scéně prochází různými polohami, od ztrápeného, nevýrazného, sklesle působícího děvčátka stíhaného bolestmi hlavy a depresemi, až po koketující femme fatale v rudých saténových šatech a škrabošce (narozeninová party u Prince).

Princ (tančí jej Jaroslav Kolář) rozhodně nepůsobí jako znuděný a rozmazlený zbohatlický synek. V inscenaci s ním diváci od začátku sympatizují. Podobně jako Popelka se neustále pokouší o únik z pokrytecké většinové společnosti do vlastního ideálního světa. Morita s Kolářem podávají velmi solidní výkon obzvlášť v klasickém pas de deux (oslava Princových narozenin).
 
V celém představení výrazově i technicky exceluje hostující Michaela Wenzelová (sólistka baletu ND, která na scéně Šaldova divadla zářila již jako posluchačka Taneční konzervatoře hlavního města Prahy v hostujících školních produkcích). Wenzelová ztvárnila roli Maminky – Dobré víly, držící nad Popelkou po celý večer zpovzdáli ochrannou ruku a provázející ji všemi útrapami až do šťastného konce. V jejím podání dodává tato archetypální postava celému představení punc čehosi nadpozemského a mystického. Brilantní klasickou techniku předvedla také hostující Lenka Hrabovská (členka baletu ND) ve variaci Víly jara.
 
 Rie Morita a Jaroslav Kolář. Foto: Archiv Divadla F.X. Šaldy.
Postavy Tatínka a Macechy (tu tančí technicky precizní Maria Gornalova) příliš nevybočují ze zažitých pohádkových schémat. Tatínek (Alexey Yurakov) pasivně přijímá svůj úděl, finančně dotuje vrtochy své nové ženy i jejích dvou dcer (charismatická Veronika Šlapanská, éterická Margaux Thomas). Oproti tomu groteskně a s velkou nadsázkou byla vystavěna zejména postava Učitele tance DJ Paula (skvělý a zábavný Pavel Novotný).Scéna (Richard Pešek jr.) je zařízena minimalisticky, ale nápaditě a dostatečně. Dominantním, a jak se v průběhu představení ukáže, i funkčním prvkem se stává bílé skořepinové futuristické křeslo. Jedná se o jakési symbolické zpodobení oříšku, který se tak na jevišti objevuje alespoň v této podobě. Křeslo je otočné a působí jako ulita, v níž Popelka častokrát hledá a také nachází své útočiště. Celé představení umocňuje nahrávka nesmrtelné Prokofjevovy hudby.

Psáno z reprízy 27. ledna 2015, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci.
 
Popelka
 
Režie, choreografie a úprava libreta: Alena Pešková
Kostýmy: Monika Kletečková a Alena Pešková
Hudba: Sergej Prokofjev
Scéna: Richard Pešek jr. Premiéry: 17. a 25. října 2014

 

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Alena Pešková

Balet DFXŠ

Divadlo F. X. Šaldy

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

duben 2021

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
1 2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: