Loco Motion Company - Kismet

14. 9. 2012 recenze

Autor: Vratislav Mošna

Taneční skupina Loco Motion, která je známa svým multižánrovým projevem, uvedla letos v dubnu na scénu zatím svůj poslední ryze taneční projekt Kismet. Kismet znamená ve volném překladu z turečtiny ,,nezvratný osud" a s nadsázkou můžeme říct, že pro Loco Motion je osudem tanec. Snaží se předat divákům vlastní taneční interpretaci osudu, proto je celé představení rozděleno do sedmi zdánlivě nesouvisejících scén o jeho různých podobách. Soubor si pro tento projekt vybral Libeňskou synagogu na Palmovce - historickou budovu z roku 1858. Celé prostory působí tajemně a ještě více evokují vlnu silných emocí a pocitů, jež protínají celý příběh. Díky plynulému přechodu taneční plochy k hledišti je divák takřka v bezprostředním kontaktu s tanečníky. Čistá linie prostoru výrazně umocňuje celý prožitek z vystoupení a divák nabývá pocitu jakéhosi imaginárního splynutí s ním. Jak je pro Loco Motion typické, postavám je ponechán určitý prostor pro improvizaci. Režie i choreografie celého projektu se ujala Kateřina Eva Lanči, kterou můžeme také vidět i v jedné z rolí. Již úvodní dějství, kdy celý soubor tancuje v šedých kostýmech s nasazenými kapucemi, podpořen kouřem a tlumeným světlem, nám odkryje záměr choreografie. Hlavní postava se cítí osamocena a hledá spřízněnou duši. Následuje část s názvem ,,jedna a dva“ s Kateřinou Evou Lanči v roli ženy toužící po dvou mužích. Pro umocnění kontrastu muži oblékli sukně a žena oblek. Osudem se stává její touha, která ji zničí. Vlastní choreografie Kateřiny sedí celému triu a podepisuje se na jejich výborném tanečním projevu. V dalších částech se setkáme s příběhem mrtvého tanečníka, kterého jeho partnerka a láska k tanci dokážou ještě naposled oživit k poslednímu výstupu. Následuje příběh smyslnosti, kde čtyři ženy rituálně tancují kolem nahého muže znázorňujícího totem a v průběhu rituálu si postupně uvědomují svou moc ženskosti. Přeměna je patrná i v kostýmech. Zatímco tanec začínají jako fádní šedé myši, rituál je mění do smyslných rudých šatů, až zcela ztrácí zábrany a šaty ze sebe strhají. Dále přichází se svým osudem zmrzačený tanečník, kterému však zůstaly sny a ty dokážou jeho duši povznést a posílit. Předposlední taneční část ,,pouliční umělci“ ztvárňuje osud muzikanta a zpěvačky. On v černých kalhotách a rudé košili tančí s kytarou a ona v bílých šatech společně využívají dlažební kostku jako improvizované podium. Umění je jejich osudem a jsou pro ně ochotni obětovat i lásku k druhému. Tím se dostáváme do konečného dějství, které nese symbolický název ,,spolu“. Skupinový tanec interpretuje nalezení sebe sama a odpověď, jak se osudu postavit. Za zmínku ještě stojí, jak si Loco Motion poradili s jednotlivými úseky děje: za úplné tmy je na velkou transparentní tabuli vykreslen časový úsek, kde se právě příběh nachází, což je nejen nápadité, ale z hlediska diváka i užitečné. Závěrem můžeme shrnout, že Kateřině Evě Lanči se podařilo vtisknout svůj emotivní projev do všech scén, aniž by to mělo dopad na lehkost a plynulost. Celý soubor působí přirozeným a nenuceným dojmem, což jen potvrzuje, že Loco Motion se snaží držet současného trendu pohybového divadla. Synagoga na Palmovce, 24. srpna 2012 Kismet
Režie a choreografie: Kateřina Eva Lanči
Hrají členové Loco: Motion Company: Zuzana Bürgerová, Kateřina Eva Lanči, Václav Kovář, Matěj Kohout, Martin Čech, Jarunka Kopecká, Irena Kobyláková, Simona Horychová, Bobby Souček
Hudbu skládá: Adam Lanči aka CocoJammin Production
Světelný design: Jan Dluhoš Foto: Martha Sobotka