Loop – V kruhu sami se sebou

Loop. Foto: František Ortmann.

Autor Hana Strejčková

Poprvé se Losers Cirque Company na Letní Letné představila 18. srpna 2014. Z tehdejšího uvedení The Losers (scénář, režie, choreografie Jarek Cemerek) vzešel název souboru a hlavně se vzedmula vlna entuziasmu. Stoupající popularita přála vzniku divácké základny a „značka“, s níž byli (a někteří dále jsou) neodmyslitelně spjati Petr Horníček, Vítězslav a Matyáš Rambovi, Lukáš Macháček, Jindřich Panský a další zakládající členové a členky souboru, se slibně rozvíjela od sportovně vnímané divadelní reality po zážitkové, adrenalinové show, včetně komornějších děl, jakým bylo velmi vydařené Ego (režie Daniela Špinar, choreografie Radim Vizváry) nebo citlivé zpracování Bachova Racka v projektu Vzduchem (námět, choreografie Matyáš Ramba). A nyní, 16. srpna roku 2023, se pod toutéž hlavičkou objevila premiéra ryze tanečního projektu Loop s prvky klaunérie. „Lůzři“ od svých počátků do bodu personální obnovy a omlazení členů souboru kombinovali technicky vyspělou akrobacii s tanečními prvky, jeden čas úzce i s pantomimou, tato novinka však přinesla razantní změnu. Ostatně, proč ne? Každá změna je protikladem stagnace, může být hybnou silou obrozujícího se repertoáru a výhledem do další dekády činnosti souboru.

Tvůrci pro Loop vymezili prostor bílou plochou s nakloněnou rovinou vytvořenou vyvýšením zadního rohu čtvercového podkladu a umístěním trojrozměrného objektu (bílé bedny s funkčně zabudovaným systémem pro balancování performera). Shora pak visela koule jako budoucí protiváha pro tanečně-akrobatické číslo s využitím závěsného systému. Světelnou kompozici doplňovaly střídmě, nepříliš srozumitelně vsazované projekce (výprava a projekce: Amar Mulabegovič). Nad vším hlasitě a hutně vládla a vibracemi prostředím prostupovala hudba (Ivan Acher). Pády, skluzy a úchopy mezi jednolitě oděnými performery v šedých odstínech (kostýmy Lucie Červíková) jako by byly refrénem k hlavní melodii, ale zároveň balancování a nestabilita těla jsou součástí takřka většiny současných produkcí tance a pohybového divadla. Tímto byl stereotyp jako téma zastoupen, žel v daném konceptu a struktuře rozpačitě, až nelichotivě.

Myšlenkovým východiskem Loop se dle ústřední tvůrčí trojice (Tomáš Pražák, Michal Heriban a Michaela Kadlčíková) stala časová smyčka. S nápovědou z anotace bylo možné se zaměřit na rafinovaně vetkané zacyklení se v situacích a rutinní vnímání reality a pokoušet se záměr ze scénických akcí odezírat. Bez průvodního slova se totiž ukázalo jako velmi náročné rozklíčovat z tak choreograficky předložené abstrakce, o čem chtějí tanečníci vést s publikem dialog, nebo aspoň jaká otevírají témata situací. Udržet princip smyčky totiž obecně vyžaduje maximální přesnost, to potvrzovala jakákoli pohybově-situační odchylka, která odváděla tuto racionálně vnuknutou interpretaci na scestí typu úprava minulosti, průlet časem bez ukotvujících bodů, sen člověka zpytujícího svůj vztah atp.

Styčné pilíře, jakými mohly být postavy, choreografický princip nebo čitelnější relace k prostoru se nesjednocovaly v celistvý rámec. Dekódovat citelně vroucí snahu přenést na jeviště vycizelovaný tvar, jemuž by vévodily mistrné variace o nahlížení z vícero perspektiv na kruhové schéma stereotypů, potažmo našich životů, se ukazovalo zatím jako nemožné. Představení působilo, jako by návraty do situací byly konstruovány zpravidla zevnitř. Ve svém zlomu se však nevyvíjely dál, ale následně pozornost odvelely ke zcela odlišnému časovému úseku situovanému do odlišného prostoru (např. střihy k nakloněné rovině či paralyzující čekání).

Úvodní sekvence s postavou uklízeče (Andrej Lyga) dokonce navedla mysl ke čtení narativu, ale postupné vymizení jeho klaunsky vykreslovaného charakteru nasměrovalo úvahy opět ke generalizaci, obrazně k začlenění viděného do anonymního koloběhu dění. Těžko při rekapitulaci tak nepřehledné plochy odhadnout motivace a mechanismy, ač by vůle byla, už díky poctivě autentickému nasazení všech performerů (Tomáš Pražák, Michal Heriban, Michaela Kadlčíková, Andrej Lyga a Taro Tamura). Jenomže uchopení díla nenapovídala choreografická kompozice, ani zvolená taneční výraziva, ačkoli všichni účinkující disponují skvostnými bio, čili jak dlouhodobě budovaným technickým zázemím, tak zkušenostmi z mnoha multidisciplinárních projektů. Stejně jako se tvůrci zacyklili ve scénické transkripci filosoficko-existenciálního tématu, tak se ani slovům nedaří vystoupit ze směsi určitého zklamání a pocitu nedokončenosti díla.

Loop vykazuje znaky příkladné práce, v níž se tvůrci uzavřeli do vlastního kruhu, v němž veškeré významy a k nim vztahující se sóla, duety, skupinové sekvence vyčerpávaly samy sebe, aniž by se dokázaly rozvinout jak z hlediska tanečních inovací (a to je škoda, neboť tato skupina tancem přesvědčivě žije), tak především dramaturgie, která přímo vybízela k mnohostrannému fokusu na vytčený fenomén temporální cykličnosti, a režijního zpracování.

Setkání s publikem může být motivací znovu se do tématu opřít a se získanou zkušeností prostoupit hlouběji, hlavně s vědomím prospěšnosti režijní a dramaturgické supervize. Jak jinak získat nadhled, než se nad situací povznést? Jak se vklínit do časové smyčky, aniž by se pokaždé opakoval „reverse“ nebo „linearita“? Jak více upřednostnit taneční tělo nad herecky nepřipraveným? Dílo i přese všechny vyjmenované nedostatky generuje vybízející otázky, a zejména pak, zda je možné tento „zasmyčkovaný základ“ ještě vytěžit, rozvinout a tvar dobrousit.   

Psáno z představení 16. a 17. 8. 2023, festival Letní Letná.

Loop
Režie a choreografie: Michaela Kadlčíková, Tomáš Pražák, Michal Heriban
Hudba: Ivan Acher
Výprava a projekce: Amar Mulabegovič
Kostýmy: Lucie Červíková
Performeři: Michaela Kadlčíková, Tomáš Pražák, Michal Heriban, Andrej Lyga, Taro Tamura

Premiéra 16. 8. 2023 na festivalu Letní Letná v Praze