Lucidor a Arabela v Brně

Lucidor a Arabela v Brně

Lucidor a Arabela v Brně

Do repertoáru brněnského baletu byl zařazen další titul Youri Vámose. Po Coppélii z Montmartru uvedené v ND Brno v roce 2009 se české premiéry dočkala inscenace Lucidor a Arabela. Námětem baletu se stala povídka Huga von Hofmannsthala (1874-1929), který vycházel z Molièrovy komedie Le dépit Amoureux. Téma ženy, která se musí vydávat za muže se stalo také styčným bodem Vàmosovy inscenace ­- je dramaticky rozpracovaná, zachycuje atmosféru konce 19. století a spěje k tragickému konci. Žena alias muž
Rozsáhlá dramatická plocha je rozvržena do tří dějství . Paní von Murska žije se svými dcerami ve zchátralém venkovském domě, topí se v dluzích, a proto se rozhodne svou nejmladší Lucile vydávat za chlapce, jen aby se dostala k dědictví určenému nejmladšímu mužskému potomku. Další obraz nás zavádí o několik let později, kdy v zahradě zámožné rodiny von Murska koketuje sestra Lucile Arabela s kadetem Adamem. Lucile žije jako Lucidor nenápadným životem šestnáctiletého chlapce. Jejím nejbližším přítelem je Vladimír, který miluje její sestru. Lucidor se mu snaží pomoci překonat jeho nešťastnou lásku a píše mu milostný dopis jménem své sestry, který mu osobně předává a žádá ho o maximální diskrétnost, protože jeho láska k Arabele musí být utajena. Lucidor-Lucile si uvědomuje svou ženskost a do Vladimíra se zamiluje. Dostává se do spletitých lží, když píše další milostné psaní, pozve Vladimíra k sobě a prožívá s ním noc. Pro Vladimíra je pak nepochopitelná Arabelina chladnost, když žije v domnění, že je jeho milenkou. V rozrušení jí předhazuje všechny dopisy, které dostal. Arabela poznává písmo své sestry a nezbývá jí nic jiného, než se za Vladimíra provdat, aby dále kryla podvod své matky. Vladimír se i po svatbě svěřuje Lucidorovi o rezervovanosti  Arabely a nemůže ji pochopit. Lucidor se přestane ovládat a vrhá se Vladimírovi do náruče – tak je odhalena pravda, kterou Vladimír však není schopen unést a se znechucením mizí. Lucidor vidí jako jediné východisko, jak zachránit rodinu, sestru a sebe, v ukončení svého života. Když se zmatený Vladimír nakonec vrací, nachází Lucidora – Lucile již mrtvého. Žádný ornament, ale výraz
Vàmos nabízí vždy dramaticky zabarvené obrazy, ve kterých mají své místo také sny hlavního hrdiny-hrdinky. Nejde mu o pohybový ornament, ale o pravdivý výraz. Každá z figur je pohybově trefně podchycena – nevidíte prázdné gesto, pohyb. Vàmos se s velkou vehemencí ponořil do psyché jednotlivých postav – vše, co tančí, jim věříte. Choreografie vyžaduje od tanečníků vnitřní prožitek a solidní techniku, která je vždy podbarvena dramatickým výrazem. Každá z postav má vyhraněný charakter zakódovaný v přesně nastaveném tělesném výrazu. Nepřehlédnutelná je tak i rozsahem menší role Notáře, brilantně vystavěná, vystihující poťouchlost a neupřímnost. Barvitá je scéna, kdy paní von Murska, Notář, Arabela a Adam hrají u stolu karty, postupně každý tančí svůj part, do kterého jsou přesně obtisknuty povahové rysy a rozpoložení protagonistů. Stačí jen „nenápadné“ uhlazení vlasů a Notářova úlisnost je odhalena. Silný je pak moment vyzrazení totožnosti pisatele-pisatelky milostných dopisů určených Vladimírovi. Když to Arabela zjistí, netančí žádné srdceryvné variace, zůstává stát na jedné straně scény, na opačném konci se nachází její sestra - jen se na sebe dívají, jdou pomalu k sobě a končí v obětí plném zoufalství. Vàmos vypráví příběh bez zbytečných pohybových příkras, pečlivě sleduje drama své hrdinky, která je nucena žít v přestrojení a přetvářce, jen aby neprozradila podvod své matky. První polovina je jakousi „expozicí“ pro následné dění, které graduje ve druhé půli inscenace. Balet má napětí, je podán s choreografickou a režijní jistotou. Vàmose zajímají „výjimečné stavy duše“, které zachycuje v naléhavém a pronikavém tanečním projevu. Ivona Jeličová v titulní roli prokázala své dramatické kvality spolu s technickou precizností. Vchází na scénu jako muž, s krátkými vlasy, v pánských kalhotách, vestě a saku – ale pouze šaty neudávají pohlaví – je nutné taky přinést správné nastavení fyzického zabarvení – a to se Jeličové daří. Dokáže postihnout jinakost mužského projevu a pak se před očima proměnit - její pohyb se stává ženský, je prosycený touhou, něhou i emocionálním pnutím, které prožívá. Jeličová dokázala najít přesvědčivé polohy pro tuto dvojroli - spolu s Filipem Veverkou v roli Vladimíra vyniká v lyrických i dramatických duetech, v nichž se nebazíruje jen na technické obtížnosti, ale také na prožitku a procítění detailu. Vàmos vychází z klasické taneční techniky, je pro něho odrazovým můstkem pro bohaté tvarování plného vzruchu, neotřelých kombinací; nebojí se tok pohybu zastavit, tak aby naplno vyzněla dramatičnost dané chvíle. Výborně jsou vystavěny sborové scény, prostorově proměnlivé a tanečně záživné.  S tanečním děním souzní vybrané skladby Alexandra Konstantinoviče Glazunova. Vámos z jeho různých skladeb sestavil partituru, která je pro něho zdrojem „emocí, rytmů a pohybů“. Lucidor a Arabela je plnokrevně roztančené drama, kterému dal  Youri Vàmos intenzivní divadelní podobu. Psáno z reprízy ze 13. 12. 2012 Lucidor a Arabela
Hudba: Alexander Glazunov
Choreografie, režie: Youri Vàmos
Scéna a světla: Klaus Gärditz
Kostýmy: Michael Scott
Premiéra 19. 10. 2012

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: