Na Počátku bylo Brut

Sobotní večer 20. listopadu ve studiu Alt@ – Hala 30 patřil v českém prostředí ještě ne moc známému francouzskému aktérovi Fabricovi Ramalingomovi. Představil se publiku jako autotvůrce a autointerpret tanečně-divadelního představení Počátek, ale také jako choreograf a autor námětu připravované inscenace Nanohach s názvem Brut.

Brut ihned zaujal originálním vstupem na jeviště. Čtyři tanečníci, oděni jen do dlouhých kalhotosukní, vystupují ze dveří, posunují se podél zdi a dlaněmi si mapují cestu. Jejich částečně nahá těla nechají vyniknout pohybům zad i hrudníku. Muž a žena, poetika i syrovost, vtip i vážnost, nahota a oděv. Velmi svěží a nápaditá je hra linie v prostoru a neotřelé proměňování pozic. Poutavě působí také objetí nahé dvojice, ze které sálá velký náboj. Netrvá dlouho a do jejich úzkého sevření se vmezeří nejdříve jedna a po chvíli i druhá žena. To je místo, kdy se jindy jen naznačená symbióza Terezy Lenerové, Elišky Kašparové, Honzy Malíka i Ley Švejdové umocňuje.
Brut sice ještě není hotovou choreografií, je to skica, která vznikla za pouhých 5 dní, takový koncept k připravované únorové premiéře souboru Nanohach. Je to otevřený pokus, prověření, jestli nápad a prozatímní rozpracování bude fungovat nebo ne, přesto má atmosféru, která může spustit i tajení dechu.
Brut by mělo postupně přinést i více prvků surovosti, zvířecího instinktu a také proměny povahy. To se zatím objevilo v malých náznacích. Stejně tak je zde patrná absence učesaných přechodů mezi jednotlivými pasážemi. Co ovšem fungovalo již po pár dnech zkoušení, bylo propojení hudby a světel. Pro některé diváky bylo jistě překvapivé, co dokáže ve scénickém prostředí hra na akordeon. Využití dlouhých táhlých tónu i jejich dozvuku podbarvilo atmosféru natolik výrazně, že světla nemusela nijak zázračně čarovat a vše dohromady se spojilo v syté barevné spektrum.
V tento večer byla ukázána pouze jedna možná, avšak velmi působivá tvář vytvářejícího se představení Brut. Kam až dojde do své premiéry, těžko odhadovat. Je to dialog improvizace a pevné představy choreografa. Je to živé a dynamické posouvání vpřed. Nezbývá než se těšit na premiéru a objevit pak další možné aspekty už teď nesmírně poutavého kusu.

Druhé představení Počátek, které je spíše pohybově divadelního rázu, pracovalo neotřelým způsobem s videoprojekcí. Fabrice Ramalingom se oblékl do šedého obleku a červené košile a bojoval s proměnou vycházející z Darwinovy teorie evoluce. Obraz opice, který se postupně a nestřeženě proměňoval ve Fabriceův obličej, nemohl neevokovat nic jiného než zvířecí původ člověka. Z několika dynamických pasáží jasně vyplynulo, že čím víc se člověk snaží stylizovat do vznešených a nadřazených postů a skupin, tím více ho zrazuje podvědomí a neustále se vkrádá do jeho každodenních činností. Zvířecí pud je jednoduše hluboko v nás. Co je zde evidentní, že tento francouzský choreograf je mistrem mimiky a výrazu. Stejně dobře ale používá i svůj hlas k doplnění i tak už dobře čitelných sdělení. Vtip se střídá s bojem o vlastní identitu a z „kravaťáka“ se postupně stává nahá bytost, která sice už jako opice moc nevypadá, ale jako opice se stále cítí a chová a bojuje vnitřně proti konzumní společnosti. Vrcholným momentem je originální hra s projekcí. Interpret vstupuje do projekce, zakrývá si svůj obličej promítaný na bílé zdi svým nahým tělem. Komicky působí promítání vlastního obličeje na jeho vlnící se záda i nohy a ruce. Nejkomičtější je ovšem moment, kdy se objeví Fabricův obličej na jeho vlastním zadku. Je jasné, že tomuto muži nechybí důvtip, ale ani cit pro detail, jistou a promyšlenost. Jen by možná neuškodilo pár malých škrtů, aby byla udržena pozornost diváka po celou dobu představení.

Psáno z představení 20. listopadu 2010, studio Alt@ - Hala 30.

Foto: Laurent Phillipe

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Hodnoceno 0x

Témata článku

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: