Několik otázek pro duo Niv Sheinfeld & Oren Laor (ISR)

Autorský tandem Niv Sheinfeld & Oren Laor z Izraele existuje od roku 2004. Ve své tvorbě autoři kombinují současný tanec, performance a fyzické divadlo. Jejich díla byla prezentována na prestižních festivalech – např. Montpellier Danse (Francie), Tanz Im August a Mousonturm (Německo), Julidans a Noorderzon (Nizozemí). V České republice se zúčastnili loňského ročníku 4+4 dny v pohybu a nyní přijíždějí na festival Tanec Praha, kde uvedou ve čtvrtek 20. června v Divadle Ponec své nové představení Two Room Appartment. Choreografie Two Room Appartment je remakem díla Liat Dror a Nira Ben Gala z roku 1987 (české publikum mělo možnost jej shlédnout v roce 1991 během festivalu Tanec Praha). Jaké prvky choreografie zůstaly stále stejné a co je jiného ve vaší verzi?
Oren
: Dva měsíce před premiérou díla, poté, co jsme se naučili choreografii z videa a několikrát jsme si ji projeli ve studiu, jsme se setkali s krizí. Ten pohyb nebyl náš, detaily nebyly naše, chování nebylo naše – všechno bylo jejich. Nemohli jsme říct, jestli jsme byli sebou samými, nebo Nirem a Liat. Bylo to těžko postižitelné. Ale nebylo to pouze o tom, kdo jsme, byla to také otázka umělecké volby; některá umělecká rozhodnutí učiněná v roce 1987 již pro nás dnes nejsou přesvědčivá.
Tak jsme se rozhodli otevřít to dílo k improvizaci ve studiu. Dovolili sme si sestříhat materiál, změnit ho a přeskupit; hrát si s hudebností, s intenzitou, s rychlostí; a vložit naše vlastní variace do Nirova a Liatiného materiálu. Také jsme si dovolili mluvit, když jsme měli dojem, že to potřebujeme. Scénu za scénou , vložili jsme naše vlastní pocity a náš vlastní cit pro autenticitu do této práce.
Například, v původní verzi tam byla scéna svádění, během které Liat přijde k Nirovi a začne ho svlékat erotickým způsobem, nechá ho jen ve spodním prádle a v botách a odejde. My jsme měli naopak k této scéně úplně jiný přístup. Hledali jsme v tomto momentu emocionální, ne-sexuální intimitu, a tak jsme tu scénu změnili. Já se před Nivem svléknu úplně donaha a pak se schoulím do jeho náruče jako dítě, které hledá útěchu a ochranu, a Niv mě pomalu odnese, jako kdyby mě ukládal ke spánku. Tato scéna se pro nás stala tak osobní, že jsme nemohli nechat beze změny ani původní soundtrack; potřebovali jsme tam dodat něco, s čím bychom se mohli plně ztotožnit, něco, co je „naše“ hudba. A tak jsme se rozhodli použít píseň Goodbye Yellow Brick Road Eltona Johna. Niv: Fakt, že my jsme dva muži – a oni jsou muž a žena – je sám o sobě ten největší rozdíl. Prvky jako energetický výdej, detaily, rovnováha a něžnost jsou vystřídány jiným výrazem a chováním, když se jich ujmou dva muži s vysokou hladinou testosteronu. Původní práce odrážela otázky genderu tak, že se podívala na nekonečný boj dvou pohlaví. My jsme naopak řešili otázky genderu tím, že jsme se podívali na vztah dvou lidí stejného pohlaví.
Také jsme se rozhodli mít diváky posazené okolo scény, ne před ní. Chtěli jsme s publikem sdílet naše soukromí a ta blízkost k jevišti jim dovolí pozorovat každý detail a každou nuanci.
Řekl bych, že obecně se ten proces vyvinul během tří fází. Nejdříve jsme museli přepsat text práce do našich těl a když tato fáze skončila, představovali jsme text, který Liat a Nir napsali. Byli jsme „oni“. Ve druhé fázi jsme se rozhodli improvizovat, měnit, dovolit si mluvit během pohybu nebo mezi pohybovými sekvencemi. Mohli jsme mluvit úplně o čemkoliv a ptát se na otázky, které se nám honily hlavou. Tuto situaci umožnily dvě vrstvy: jednou byl scénář a druhou náš odraz. Ve třetí fázi jsme spojili tyto dva elementy do podoby, v jaké je dnes naše verze Two Room Appartment. Co nebo kdo nejvíce ovlivňuje vaši tvorbu?
Zdroje naší inspirace se mění od jedné produkce ke druhé a někdy dokonce od jedné scény k jiné. Zdroje inspirace stejně jako výchozí body práce jsou četné: někdy je to jeden nápad, někdy je to reakce na věci, které vidíme ve zprávách, někdy emoce, někdy obraz nebo film, někdy hudba. Například v představení Post-Martha byla výchozím bodem jedna hra od Albeeho, protože jsme zde našli krásu a hluboký lidský soucit. V naší poslední práci Loď bláznů je inspirací společenské klima v prostředí, ve kterém žijeme a potřeba kritického komentáře či úvahy o této situaci.
V Two Room Appartment je inspirace jasná: duet Nir Ben Gal a Liat Dror, který je základem této naší nové práce.
Další věc, která je stálým a velkým zdrojem inspirace nás obou jsou vlastně performeři, které si vybíráme ke spolupráci a materiál, se kterým přicházejí. I když máme jasnou představu, stále jsme zvědaví, jak budou tito tanečníci interpretovat náš námět. Současná izraelská taneční scéna je velice bohatá a vitální, přináší zajímavá témata i novou fyzikalitu. Jak byste vysvětlili tento fenomén, či jak byste definovali izraelský tanec?
Izrael je velice křehká část světa – politicky i společensky. Žít v zóně konfliktu vyvolává mnoho otázek – morálních, existenciálních – u lidí a zvláště u umělců, takže jistým způsobem je zde stále bublající a pulzující atmosféra. Samozřejmě, že na izraelské scéně stále nacházíme mnoho konzervativní estetiky moderního tance, ale když se podíváte na nezávislou scénu, je zde mnoho nezávislých choreografů, kteří vyzývají koncepty, kladou otázky o scénickém umění a o tanci, ale také o fyzikalitě a estetice. Poprvé jste navštívili Českou republiku minulý podzim během festivalu 4+4 dny v pohybu. Jaká je vaše zkušenost s českým publikem?
Bylo to jedno z nejlepších představení, které jsme měli s Lodí bláznů. Cítili jsme, že české publikum skutečně pochopilo představení, rozumělo všem nuancím i všem komickým částím, jednoduše všem pocitům, které jsme do toho vložili... Obecně jsme cítili, že komunikace s Čechy byla velice jednoduchá a plynulá, jak s diváky, tak se všemi lidmi, které jsme zde potkali během našeho pobytu. Zdálo se nám, jako by Češi a Izraelci měli podobný způsob komunikace, stejný smysl pro humor, smysl pro život, smysl pro sarkasmus. Byli jsme nadšení, že jsme letos dostali pozvání na TANEC PRAHA a že znovu setkáme s českým publikem. Niv Sheinfeld & Oren Laor (IL): Two Room Appartment
TANEC PRAHA 2013, 20.6. Divadlo Ponec 20:00 Niv Sheinfeld (1972) patří k předním izraelským choreografům. Pět let tančil s Liat Dror & Nir Ben-Gal Dance Company a poté třináct let působil jako nezávislý choreograf. Vytvořil díla např. pro Batsheva Ensemble a jiné skupiny a spolupracoval s Emanuelem Gatem. Je držitelem dvou hlavních izraelských tanečních ocenění – Choreografické ceny Izraelského ministerstva kultury (2007) a prestižní Rosenblum award udělované v oblasti performing arts. Sheinfeld působí také jako pedagog na školách v Jeruzalémě – School of Visual Theater a High Academy for Dance. Oren Laor (1971) studoval divadlo na univerzitě v Tel Avivu. Už během studia spolupracoval na projektech mnoha umělců. Laor vede workshopy pro profesionální tanečníky, v nichž kombinuje metody performance, studia těla a tvorby. Vede semináře na Ha'Kibbutzim Academy for Dance and Theatre, na Search Engine – škole Itzika Giuli a Yasmeen Godder, dále pro tanečníky Nir Ben Gal and Liat Dror's company a další umělecké soubory. 

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: