Not made for flying – opravdové divadlo v podání Deja donne

22. 12. 2011 recenze

Autor Zuzana Smugalová

Pravidelnost podzimních představení mezinárodního tanečního souboru pod uměleckým vedením Lenky Flory a Simonna Sandoriho v Divadle Archa je každoročně jakousi lahůdkou předzimního programu na pražské taneční scéně. Pokaždé jiné, pokaždé příjemně překvapující, nicméně vždy zárukou kvality. Letošní produkce v závěru festivalu 4+4 dny v pohybu přinesla do Prahy vše, co můžeme zcela bez oklik nazvat výbornou a funkční synkretičností tanečně divadelní tvorby, ve které je tanec nositelem obsahu, protože ty senzitivnější pocity lze jen těžko vyjádřit pouze slovy. Každý chce být Supermanem! Je touhou lidské přirozenosti vynikat svou výjimečností, svými jedinečnými schopnostmi. A pokud to nejde, tak si to alespoň představovat. Lidé jsou jen málokdy dokonalí, ale komiksoví hrdinové vždy. Not made for flying trefně, nicméně bez urážky ironizuje to, co je fenoménem dnešní společnosti. Být skvělý, úžasný na červeném koberci s blyštícími se flitry.

Na téměř diskotékovém pozadí s trochu povrchně připraveným světelným designem se postupně představují jednotlivé postavy známých komiksů (od Supermana přes Zorra až po Batmana a Catwoman a další jejich různé variace). Jejich charakter je dán i původem jejich protagonistů. Přesto, že nejsou určeni k tomu, aby létali, jejich tanec je letem na vlně energie, která z nich vyzařuje. Synchronizace ve variacích bere dech, vypracovanost detailů choreografie dává tušit velmi dobrou znalost řemesla. Pohyb plyne, jen stěží lze postihnout začátek a konec nemá.
Celá inscenace má tři výrazné části, ve kterých jde o to trumfnout se jak pohybem, tak slovy.
V té první interpreti popisují své dětství a taneční začátky, svou touhu tančit a překonávají se navzájem, kdo byl mladší, kdo dělal horší či lepší věci. Ve druhé části pro změnu představují úrazy, které se jim přihodily. Ta třetí je jen intimním původně povrchním duetem, který postupně odhaluje touhu po citech, po lásce a lidskosti. Protože můžeme být sebevětšími hrdiny v sebe zajímavějším kostýmu, ale když se svlékneme, jsme všichni stejní. Je – li 4 + 4 dny v pohybu mezinárodním festivalem současného umění, pak uvedení inscenace Not made for flying v jeho programu je stvrzením daného. Protože takto má vypadat opravdu současné divadlo, kde tanec naprosto plní svou podstatu. Práno z reprízy 22. října 2011, Divadlo Archa. Foto: Roberto Faidutti