Nová tvůrčí generace z Národního divadla Brno
Choreografické ateliéry či dílny nejsou v tanečním světě ničím novým. Jejich úkolem je podchytit talentované tanečníky a zajistit možnou budoucí autorskou tvorbu. Kreativita mladých je důležitá a v tomto případě není svazována nutností komerčního úspěchu. Vzpomeňme například slavného Johna Cranka a jeho „choreografickou líheň“ ve Stuttgartském baletu či Jiřího Kyliána v Nederlands Dans Theater. Balet Národního divadla Brno se úspěšně vrací k řadě Choreografických ateliérů. Na jejich čtvrtém ročníku se podílelo svou tvorbou deset mladých tvůrců, kteří představili jedenáct tanečních miniatur.
První dvě choreografie nepřinesly z hlediska tvůrčího principu příliš nového. Saturday Night z choreografické dílny Alessia Ciaccia se nesla v muzikálovém, kabaretním duchu na špičkách, kde interpretka Serena Greenová naznačila i stepařskou variaci. Neoklasický duet A Snatch s lyrickou hudbou Franze Schuberta v choreografii Gregora Giselbrechta nenadchl ani neurazil.
Téma života po životě pod názvem Mezi světy zpracovala Markéta Habalová neotřele. Její andělé (dívky v bílých kalhotových kostýmech) ovládali situaci, ale dokázali být divocí a rituální. Duet dvou „duší“ se známou hudbou Glena Hansarda byl plný lidské křehkosti a naplnění v předpokoji smrti. Efil choreografky Aki Nishio se rovněž zabýval tématem smrti a zmaru. Tady ovšem na rozdíl od Habalové zůstalo téma nepochopeno. Smrtelnost či nesmrtelnost člověka v choreografii Nobody Dies Alessandra Giovina přivedl na jeviště ženu, která se snaží osvobodit z uzavřeného prostoru, který ji obklopuje. Oceníme hlavně originální taneční slovník několika žen – koní či „zvířecích mužů“. Choreograf využil hudební koláže, hrál si s mimikou tanečníků, se spojováním naprosto odlišných světů. Hlavní hrdinka je manipulována, ale v zásadě neodporuje, přijímá svůj osud.
Balance nadaného choreografa Adama Sojky s hudbou Petra Duchalíka a kolektivu mi vzdáleně evokoval Šmokovu Piu Fraus. Stará žena na houpacím křesle čeká na Smrt, která jí dá nahlédnout do vlastní minulosti – děvčátko, dívka, zralá žena-matka. Neotřelý choreografický slovník, interpreti zaníceně tančili své party. Máme dojem duchovního souznění. A když přichází smrt, je to něco zcela přirozeného, co čeká každého z nás.
Sibilla is dancing with a gypsy – prosluněná atmosféra milé, živelné a spontánní podání Emilie Vuoriové v choreografickém ztvárnění Alessia Ciaccia. Její tanec se chvíli spojil s chlapcem, ale vystačil by si i sám o sobě. Weakness v choreografii Caroliny Isachové využívaly pohyb navozující jihoamerický temperament, který se postupně v druhé části zklidnil. Emilia Vuoriová přinesla v choreografii Shakti tančící dívky, které se „koupou“ ve světelném kuželu, tančí svůj čarodějnický rituál. Jednotlivé obrazy však zůstaly nepropojeny. Ostrá změna do tmy a začíná druhý obraz. Jako by jednotlivé části spolu nesouvisely.
KaRikaTura s hudbou Antonia Vivaldiho a v choreografii Uladzimira Ivanoua vzdáleně připomněla dřívější úsměvnou Kyliánovu tvorbu. Jde skutečně o duet, který si dělá legraci z operního patosu, využívá exprese, mimiky, velkých gest a velkých pohybů – hravý, inteligentní, i když ne příliš původní.
Závěrečný opus Lidice v choreografii Jana Fouska byl dílem nejrozsáhlejším, využívajícím scénografie (filmové dobové záběry, květiny na jevišti i v rukou tanečníků) a větších sborových scén. Začíná obrazem těch, kteří Lidice přežili a už nikdy se z prožitých hrůz nevzpamatují. Vracíme se v čase, kdy obyvatelé Lidic byli zcela obyčejnými lidmi, s nimiž prožíváme běžné situace jejich života. Najednou se prolíná filmová projekce, ženy jsou odvlečeny do koncentračního tábora a muži v expresivních sólech umírají. Střídají se záběry ze skutečných poprav a poprav na jevišti. Tady sklouzává choreograf k jisté popisnosti a zbytečnému patosu. Autor si ví rady s tanečním materiálem, ale chybí dramaturgická zkratka. Je příliš rozvláčný a dílo má několik konců.
Celé představení přineslo důležitý pohled na smýšlení a choreografický slovník nastupující generace baletu ND Brno, který má v angažmá řadu zahraničních tanečníků. Je zajímavé, že existenciální téma života a smrti volí většina tvůrců. Co někdy chybí, je dramaturgicko-režijní myšlení. V některých případech zůstává zpráva zašifrována, jindy méně znamená více. Desítka mladých tvůrců však vyjádřila svůj názor na svět a má našlápnuto k dalším zajímavým choreografickým projektům.
Psáno z první reprízy 19. listopadu 2014, divadlo Reduta, Brno.
Choreografický ateliér
Saturday NightChoreografie: Alessio Ciaccio
Hudba: George Gershwin a Melody Makers A Snatch…
Choreografie: Gregor Giselbrecht
Hudba: Franz Schubert Mezi světy
Choreografie: Markéta Habalová
Hudba: Glen Hansard, James N. Howard, Thomas Newman a Gabriel Yared Efil
Choreografie: Aki Nishio
Hudba: Olafur Arnalds, Tomaso Albinoni, Charles Avison, G. F. Handel a Johann Pachelbel Nobody Dies
Choreografie: Alessandro Giovine
Hudba: Paul Buckmaster, Joe Burk Kevin MacLeod a Eugène Ysaÿe
Kostýmy a scéna: Nastazia Philippou, Simonetta Carlevaro a Alessandro Giovine Balance
Choreografie: Adam Sojka
Hudba: Petr Duchalík a kolektiv – Adam Sojka, Martin Svobodník a Dušan Sedlařík Sibilla is dancing with a gypsy
Choreografie: Alessio Ciaccio
Hudba: Mattina Donna a La Femme Piège Weakness
Choreografie: Carolina Isach
Hudba: Don Fabian a Jocelyn Pook Shakti
Choreografie: Emilia Vuorio
Hudba: Black Dog a Eric Serra KaRikaTuRa
Choreografie: Uladzimir Ivanou
Hudba: Antonio Vivaldi Lidice
Choreografie: Jan Fousek
Hudba: BrunuhVille, Michal Hrůza a Michael Kamen
Projekce: Adam Dvořák
Střih: Pavel Kolář
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Jana Bohutínská
Děkuji za moc pěkný text a rekapitulaci. Považuji za štěstí, že jsem mohla Děrevo a TNF v Praze zažít. Byla jsem…Odešla statečná Sibiřanka, Irina Andreeva