Palle Granhoj a Leonard Cohen otevřeli Tanec Praha 2011

7. 6. 2011 recenze

Autor: Kristina Durczaková

Mezinárodní festival současného tance Tanec Praha

2011 byl slavnostně zahájen v pondělí 6. června 2011. Těmi, kteří první roztančili divadlo Ponec, byli letos dánští Granhoj Dans, které můžeme počítat mezi pravidelně se vracející „miláčky“ publika. Letos si dramaturgie Tance Praha připravila opravdu nabitý zahajovací večer – Granhoj totiž přijeli se dvěma nejnovějšími představeními, která obě představili v jednom večeru. V něm šla nejdříve na řadu choreografie Dance me to the end on/off love, kde choreograf a šéf souboru Palle Granhoj po letech opět vystupuje na jevišti, poté vyhlášení vítězů České taneční platformy a hned na to 2men2mahler, kvartet pro dva tanečníky a dva hudebníky. Představení Dance me to the end on/off love více sluší název vizuálně-taneční koncert, jelikož celé stojí i padá s hudbou Leonarda Cohena. Jeho nesmírně emotivní písně jsou interpretovány velkou skupinou performerů a hudebníků, jejichž nasazení a zapálení pro věc a hudbu strhávají publikum již od prvních okamžiků. Kromě hudby mají nezastupitelný význam verše, slova – což nám na začátku oznámí samotný Palle Granhoj – toto představení nebude o krocích, ale o slovech. Cohenova hudba i texty poskytují choreografovi prostor pro rozvinutí mnoha obrazů, chytrých i vtipných hříček, ať už se slovy nebo s hlavami. Granhojově holé lebce totiž na jevišti konkuruje větší množství hlav umělých, jakýchsi druhých já. Překvapivé kombinace živé hlavy a jejích umělých klonů výborně akcentuje stále přítomná hudba, ať už vokální či instrumentální. Téměř všichni členové početného ansámblu hrají na nejrůznější nástroje a mnoho z nich velmi dobře zpívá. Disponují syrovými hlasy různých barev, které násobí emoci, již obsaženou v písních a navíc umocněnou vizuální akcí na scéně. Mnohdy jde o velmi jednoduchý nápad, ale velmi účinný.
Granhojovi, užívajícímu si bytí na jevišti, se povedlo použít Cohenovy písně v jeho vlastním světě a stvořit jim originální scénické aranžmá. Nedá se říci, že by kus nějak překypoval tancem, avšak všichni interpreti strhnou diváky silou svého výkonu a nemusejí přitom kdovíjak tančit. Představení Dance me to the end on/off love je opravdovým zážitkem.

Druhé představení Granhoj Dans 2men2mahler používá hudbu zcela jiného velikána, a to Gustava Mahlera. Na jevišti jsou pouze dva hudebníci, houslista a zpěvák, a ti tvoří živý doprovod k zápolení dvou mužských tanečníků. Choreograf staví hlavně na kontrastu vážné hudby interpretované v německém originálu a humorných epizod, k nimž dochází mezi dvěma chlapíky, kteří se na jevišti snaží trumfnout jeden druhého. Opět se projevuje Granhojův smysl pro komično, od tance svalů přes neuvěřitelnou etudu se vzduchovými tryskami až po zápolení s tyčí. Avšak celý kus tak trochu drhne, hudba už se neline tak samozřejmě jako v předchozím kuse, zpěv místy nepůsobí zcela přirozeně a v počínání tanečníků není vždy vidět jasný smysl či cíl. Paradoxně tedy dochází k tomu, že i když je v tomto představení více tance, silnější dojem zanechá onen koncert z první části večera. Celkově Granhoj Dans však rozhodně nezklamali a otevřeli festival porcí velkých emocí a skvělých výkonů. Psáno z představení dne 6. 6. 2011, divadlo Ponec. Foto: Per Victor, Freddy Tornberg