Granhojovi, užívajícímu si bytí na jevišti, se povedlo použít Cohenovy písně v jeho vlastním světě a stvořit jim originální scénické aranžmá. Nedá se říci, že by kus nějak překypoval tancem, avšak všichni interpreti strhnou diváky silou svého výkonu a nemusejí přitom kdovíjak tančit. Představení Dance me to the end on/off love je opravdovým zážitkem. Druhé představení Granhoj Dans 2men2mahler používá hudbu zcela jiného velikána, a to Gustava Mahlera. Na jevišti jsou pouze dva hudebníci, houslista a zpěvák, a ti tvoří živý doprovod k zápolení dvou mužských tanečníků. Choreograf staví hlavně na kontrastu vážné hudby interpretované v německém originálu a humorných epizod, k nimž dochází mezi dvěma chlapíky, kteří se na jevišti snaží trumfnout jeden druhého. Opět se projevuje Granhojův smysl pro komično, od tance svalů přes neuvěřitelnou etudu se vzduchovými tryskami až po zápolení s tyčí. Avšak celý kus tak trochu drhne, hudba už se neline tak samozřejmě jako v předchozím kuse, zpěv místy nepůsobí zcela přirozeně a v počínání tanečníků není vždy vidět jasný smysl či cíl. Paradoxně tedy dochází k tomu, že i když je v tomto představení více tance, silnější dojem zanechá onen koncert z první části večera. Celkově Granhoj Dans však rozhodně nezklamali a otevřeli festival porcí velkých emocí a skvělých výkonů. Psáno z představení dne 6. 6. 2011, divadlo Ponec. Foto: Per Victor, Freddy Tornberg
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Roman Zotov-Mikshin
Znova si nerozumíme. Já jsem odpovídal na poslední větu z Vaší předchozí odpovědi. “Není to celé naprosto zbytečná…Pokus o introspekci, který v performanci Pěny ztrácí směr