Celkový inscenační minimalismus je velmi příjemný. Na jevišti není skoro nic, kromě válendy a několika židlí, na kterých jsou při příchodu diváků do sálu usazeni tanečníci zabraní do pozorování šramotu v sále a lehké konverzace mezi sebou. Kostýmy jsou jednoduché s rafinovaným zdobením. Všichni jsou oblečeni v bílém, jen jednotlivé doplňky (drobné výšivky na košilích a sukních, folklorní motivy na stužkách, které mají někteří uvázány kolem zápěstí či kotníku) odkazují k obyčejům, ale zbavily se „zaprášenosti“. Tradici se zde podařilo nejen ukázat jako muzejní artefakt, ale oživit ji a rozvíjet.
O hudební doprovod se stará Tomáš Vtípil. Díky nahrávání zvuků, které postupně spojuje, poskytuje velkou oporu tanečníkům, je schopný přesně vystihnout náladu na jevišti a podpořit ji jak hrou na housle, tak i vytvořenými zvuky nebo zpěvem.
Začátek představení se nese ve velmi odlehčeném, laškovném duchu. Tanečníci si předávají impulz k pohybu naznačeným gestem. Jeden tančí, přijde k někomu dalšímu a předá mu svou „taneční energii“. Tento princip hry se opakuje, předávané pobídky k tanci se zrychlují. Diváci se příjemně naladí na tempo, které se zvyšuje a postupně se ustálí v jednu energetickou vlnu. Tanečníci se rozdělí na menší skupiny, končí ve dvojicích. Z laškovné nálady přechází do těžkého, hlasitého, temného, drásavého tance. Vypjatá atmosféra, která je vyšponována k prasknutí, se uvolní, a další vlna tak odeznívá. Interpreti přestanou tančit a všichni si posedají kolem dřevěného stolu. A začne se, bohužel, mluvit.

Tento razantní přechod od tanečního vyjádření po chatrné pokusy o dialog mi není zcela jasný. V první části inscenace se podařilo vybudovat atmosféru, z hravého a dynamického tance se bez škobrtnutí přesunout do vážných rovin, aby se pak všechno shodilo a popřelo v „ukecané“ druhé části, kdy mluvený projev tanečníků nepřesvědčil a nadšení z představení vyprchalo.
Psáno z představení 23. února 2017, Studio Alta.
Potmehúd
Choreografie: Csaba Molnár
Tvorba: Lucia Kašiarová, Soňa Ferienčíková, Zdenka Brungot Svíteková, Martin Talaga a Lukáš Homola
Hudba: Tomáš Vtípil
Kostýmy: NOVADIVA, Michala Homolová a Daniel Golík
Premiéra: 20. října 2016
Choreografie: Csaba Molnár
Tvorba: Lucia Kašiarová, Soňa Ferienčíková, Zdenka Brungot Svíteková, Martin Talaga a Lukáš Homola
Hudba: Tomáš Vtípil
Kostýmy: NOVADIVA, Michala Homolová a Daniel Golík
Premiéra: 20. října 2016
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Anonym
A Vy jste měl to štěstí obě premiéry také shlédnout?La Sylphide rozpačitá i roztomilá