Pure – Radost z pohybu

Češi a Slováci si byli vždycky tak nějak blízko. Mají společnou historii, podobnou zeměpisnou polohu, téměř totožný jazyk a kulturní tradice, ale i společenskou strukturu. V běžném rozhovoru se Slovákem by asi nikoho nenapadlo, že mluví s cizincem, i když je pravda, že některé slovenské obraty stále mohou, zejména mladší generaci, překvapit. Česká republika se hemží lidmi ze Slovenska, o čemž svědčí i česká taneční scéna – v „českém“ tanci najdete slovenské tanečníky na každém rohu. A právě kvůli oné silné provázanosti obou národů pořádá Studio Alta festival slovenského tance Hybaj Ho!, jehož osmý ročník proběhl během prodlouženého víkendu od 20. do 24. října 2016. Pro úplnost je dobré zmínit, že ředitelkou organizace ALT@RT je Lucia Kašiarová – Slovenka. Páteční festivalový večer patřil pražské premiéře Pure, jež je produkcí uskupení Artyci Milana Kozánka. Jak sám anglický titul napovídá, středem zájmu se stal tanec nezatížený příběhem.

30. 10. 2016 recenze

Radoslav Piovarči, Petr Ochvat. Foto: Jan Chmelik.

Autor Josef Bartoš

Kozánkovi se podařilo vytvořit velmi silný mužský duet. Pro ten však potřeboval kvalitní základ, jímž jsou technicky téměř bezchybní interpreti Radoslav Piovarči, působící v souboru Lenka Vagnerová & Company, a Petr Ochvat, jehož domovem je především vídeňská taneční scéna. Koncept Pure je jednoduchý – začíná se hereckou scénkou, kdy jsou oba tanečníci na tzv. projížděčce, světla už jsou zaostřená a v pohodlném tréninkovém oblečení se opakují jednotlivé části choreografie.

Herecké scény prokládaly choreografické střípky, které samy o sobě nevyprávěly žádný kontinuální příběh, což však nebránilo velmi intenzivnímu prožitku tance. Byla to skutečně radost pohledět na nápadité taneční variace, které ustavičně plynuly prostorem, svištěly ze strany na stranu s dokonalou dynamikou a načasováním. A právě zde se projevila vyspělá technika obou interpretů – bez jediného zavrávorání či pochybení zvládli padesátiminutovou choreografii v té nejvyšší možné kvalitě. Jediné, co v Pure chybí (to ale i obecně v současném tanci), jsou velké skoky. Za to tanečníci využívají všemožných otočení a rotací či prostorových skluzů, působivá je pak floorwork Petra Ochvata, která navozovala pocit nikdy nekončícího plynutí pohybu. Tanečníci se občasně sešli a to pak byl skutečný balzám pro duši. V některých momentech ale naopak jisté části až příliš čněly z celkové koncepce. Tak sólový part Piovarčiho, vycházející z rozvolněného pohybu paží, vyloženě neseděl k celkové struktuře díla, jako by tam jednoduše nepatřil. Nejednalo se však o jediný moment, kdy Pure přestávalo poutat divákovu pozornost. Herecké intervence a tanec se totiž neustále opakovaly v pravidelných, cyklických intervalech.

Nemohu se ubránit dojmu, že choreografové současného tance a jejich spolupracovníci se zkrátka ještě nenaučili dramaturgickým zákonitostem, specifické syntaxi taneční skladby. Zpočátku nadšený divák tak postupně odumírá v nikdy nekončící zdlouhavosti. Tento fakt ale nesmí zastínit nepřehlédnutelný potenciál choreografického materiálu Pure včetně vynikajících výkonů obou protagonistů.

Psáno z pražské premiéry 21. října 2016, Studio Alta.

Pure
Námět a choreografie: Milan Kozánek
Spolutvůrci a interpreti: Radoslav Piovarči a Petr Ochvat
Dramaturgická spolupráce: Ján Zaťko
Hudba: Andrej Jurkovič
Světelný design: Ján Čief