
Ani v balkonové scéně nesmí Mab chybět, Julii doslova snese do Romeova náručí, aby spolu mohli tančit milostný duet. V jednom z klíčových momentů baletu, kde poprvé naplno vytryskne jejich vzájemný cit, ale působí spíš jako rušivý element a scéna duetu, obvykle značně rozsáhlá, je zde rozdělena na několik částí a vstupuje do ní nakonec i páter Lorenzo. Celkový efekt milostného duetu je tím značně oslaben. Druhé dějství je zahájeno výstupem komediantů na veronské ulici, dva dospělí a čtyři děti zde ve zkratce sehrají celý příběh Romea a Julie, s tím rozdílem, že Romeo se nakonec neotráví a vše skončí šťastně. Tato režijní volba je originální a žačky baletní přípravky jsou roztomilé, scéna ovšem působí poněkud prvoplánově.

Kostýmy Romana Šolce zkušeného diváka ničím nepřekvapily, tentýž výtvarník (který byl původně tanečníkem, a dokonce kdysi v Plzni tančil Merkucia) ostatně vytvořil kostýmy k mnoha Zuskovým baletům. Tradičně jim chybí vkus a fantazie. Velmi divoká byla barevná kombinace kostýmů pro sbory, kdy ženský sbor Kapuletů v červené nepříjemně kontrastoval s Monteky ve světle fialové, jejich střih byl přesně na půl cesty mezi historismem a modernou. Těžko defininovatelné barvy na sobě měli i Romeo a Julie, její lehounké světle oranžové šaty silně neladily s jeho bledě modrým až fialovým outfitem. Je známo, že Šolc se často opakuje, a vskutku, bílý kostým královny Mab silně evokoval jednu postavu ze Zuskovy dřívější choreografie Requiem. Partitura Sergeje Prokofjeva byla, stejně jako v mnoha dřívějších verzích, vystavena výrazným škrtům a částečné přestavbě hudebních čísel. Orchestr Státní opery Praha pod vedením dirigenta Václava Zahradníka hrál při první premiéře s mnoha nepřesnostmi a i provedení při druhé premiéře mělo dost daleko k dokonalosti. Choreograf Petr Zuska se snaží vyložit si Shakespearův příběh velké lásky po svém, promítnout do něj filozofické metafory a symboly. A v mnohém se mu to jistě podařilo. Otázkou ale zůstává, zda vlastně nevytvořil úplně jiný balet, kde mají mladí milenci z Verony pouze epizodní roli a tragické téma zakázané lásky se stává vedlejším. Královna Mab je skutečným režisérem, který hýbe událostmi a osobami, jako by to byly pouhé loutky. A s loutkami se divák hůře ztotožní, jejich emoce již nejsou tolik uvěřitelné, když vidíme režisérovi-královně Mab-osudu přímo „do kuchyně“. Jelikož právě onen nesmrtelný příběh velké lásky a ony emoce, kvůli kterým tento Prokofjevův balet diváci i tanečníci tolik milují, v současné verzi Petra Zusky chybí. Psáno z první a druhé premiéry 14. a 15. listopadu 2013, Státní opera Praha. Romeo a Julie
Hudba: Sergej Prokofjev
Choreografie a režie: Petr Zuska
Scéna: Jan Dušek
Kostýmy: Roman Šolc
Světelný design: Petr Zuska, Pavel Dautovský
Asistenti choreografa: Tereza Podařilová, Alexej Afanassiev, Michaela Černá, Radek Vrátil
Světová premiéra: 30. 12. 1938
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 1x
Ninka
Tak to mně se La Syphide moc líbila, nechápu kritiku....La Sylphide rozpačitá i roztomilá