
Děj nabere zcela jiné obrátky, když se k mikrofonu dostane Linda a prohlásí, že toto představení je vlastně o ní. Zdařile komicky působí její převlékací intermezzo, kdy si nešikovně roztrhne punčochy, nedopne šaty a obuje asi tak o čtyři čísla větší boty na podpatku. Propuká v hysterický, nezadržitelný smích, ve změně oděvu a naladění ji následují i zbývající dva protagonisté. Zpočátku veselá atmosféra se ovšem vrací do zajetých, nepřátelských kolejí. Z šarvátky jen tak na oko se málem stane vražda.
Dílo spěje k závěru analogií s jeho začátkem. Místo jedné pevné koule, jich pokryje scénu nejméně tucet. Za to se však před očima samy po doteku Lindy díky velmi zdařilému efektu vytrácí. Jako by z nich vyprchal všechen život.
Představení Eyes In The Colors Of The Rain rozhodně nezklamalo. Je kombinací ucelené kompozice, zdařilých nápadů, dokonalých pohybů, vhodně zvolené reprodukované i živé hudby, slovních průpovídek, scénických efektů.
Psáno z představení ze dne 8. června 2011, divadlo Ponec.
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Anonym
A Vy jste měl to štěstí obě premiéry také shlédnout?La Sylphide rozpačitá i roztomilá