Taneční soubor NANOHACH uvedl další premiéru v letošním jubilejním roce. Oslavuje 10. výročí svého působení velmi aktivně, přehlídkou mnoha svých představení v Praze i na cestách. Po premiéře Diptychu v choreografii Michala Záhory následuje nové dílo zkušené choreografky Veroniky Švábové, která pro soubor již v počátcích jeho existence pracovala. Tehdy vytvořila projekt Naměkko naostro.
Nová kompozice Move On je sympatická, nemá zvláštní ambice vyjadřovat nějaké závažné téma. Trojice dobře sehraných a napojených tanečníků si v ní tanečního pohybu užívá.
S radostí roztancují dynamickou část na hudbu Johna Adamse. Vypadá to, že se rozvine velkolepý taneční výkon. Ale naopak, když hudba skončí, tanečníci pokračují ve variacích v rychlejším pořadí a zpívají si rytmické vzorce, jak tomu bývá při tréninku či nastudování. Z maximálního nasazení ubírají do markýrování, až do ztracena. V postupném krácení dílčích variací nohou mizí postupně pryč. Tedy spíše rekreují síly a odpočívají u velkého stolu, který je součástí scény.
Rádoby humorně navazují s novými motivy tanečního souboje. Jan Malík s Leou Švejdovou se tak trochu perou o prim v hudbě i v tanečním sdělení. Jeden začne a druhý si jde k přehrávači hudbu změnit, přidávají na dynamice a na síle i na délce taneční variace. Nakonec pohybové téma přebírá další tanečnice – Marta Trpišovská. Nově hravá sekvence začíná opět u stolu, vsedě na židlích. Ze slov, názvů jednotlivých částí těla se odvíjí rytmus pohybu. Plácáním, tleskáním na dílčí partie jednotlivě, i jeden přes druhého, zrychlováním a zesilováním daného tématu vzniká „orffovská“ dílna rytmu, hlasu a pohybu. Je velmi přesná.
Další vývoj nepřináší nic zvlášť nového ani objevného. Jen je všem dobře na duši na jevišti i v hledišti. V Move On jde o tanec a to je moc dobře.   Psáno z premiéry 27. listopadu 2014, divadlo Ponec.   Move On
Choreografie a režie: Veronika Švábová
Kostýmní spolupráce: Mariana Novotná
Světelný design: Robert Štěpánek
Hudba: John Adams, Amon Tobin a Bedřich Smetana