Simulante Bande je lehce provokativní název nového představení tanečního seskupení VerTeDance, jehož premiéra se konala na Mezinárodní den tance v divadle Archa. V projektu mají svůj prostor pro vyjádření mimo jiné i handicapovaní tanečníci. Po představení Emigrantes (uvedeno v roce 2010) se tak jedná o druhý titul se sociální tematikou, kterým se VerTeDance snaží bourat sociální bariéry a otevřít dialog mezi různými komunitami a většinovou společností. Tereza Ondrová a Veronika Kotlíková, které jsme běžně zvyklí vídat také jako interpretky, se tentokráte zhostily „pouze“ choreografie a přenechaly prostor na jevišti Heleně Arenbergerové, Aleně Jančíkové, Zuzaně Pitterové a Petru Opavskému. Ti ztvárnili nepřeberné množství situací ze života, ve kterých se potkávají „zdraví“ s těmi, jimž štěstěna tolik nepřála. Jsou znázorněna lehká nedorozumění i vyhrocené momenty, při nichž se nestřetává očekávání ať už kterékoli ze stran s jeho naplněním. Téma je uchopeno s nadsázkou a jistým tragikomickým nadhledem, přičemž si ponechává hloubku výpovědi, aniž by bylo obaleno laciným sentimentem. Citlivě je zachycen boj s vlastní hrdostí a vědomím závislosti na cizí pomoci, přehnaná touha pomáhat, ačkoli je to spíše ku škodě než k prospěchu, pedantské zotročování, ale i téma lásky a sexuální touhy. Ukázalo se, že vědomá práce s jistým tělesným handicapem otevírá novou škálu pohybových možností. Nehybnost dolních končetin nahrazovala aktivní práce paží, využití motivu loutkového ovládaní těla jakoby na šňůrkách. Prim hrála práce na zemi a velmi kontaktní a fyzicky náročná partneřina. Do hry byl zapojen i speciálně upravený invalidní vozík, se kterým interpreti zvládli s přehledem riskantní a napínavé akce. Choreografie byla stavěna handicapovaným interpretkám na tělo. Obě podaly přesvědčivý a strhující výkon, jak po taneční, tak i po herecké stránce. Alena Jančíková vynikla v duetu s Helenou Arenbergerovou, která jí poskytla nohy, jež zázračně obživly a začaly si dělat se svou majitelkou, co chtěly. Zuzana Pitterová se úspěšně zhostila role striptérky, znázorňující, že i handicapovaní mají své touhy (VerTeDance tak navazují na téma zpracované v předchozí lehce provokativní choreografii Kolik váží vaše touha, premiéra 2011). Bravurně dokázala zapojit i zranění, které si během zkoušení přivodila. Pomalu se nabízí, aby se sádra na ruce stala trvalým komponentem představení. K silnému dojmu přispěl i hudební doprovod, který naživo zprostředkovala stejně jako v díle Emigrantes kapela DVA. Simulante Bande tak rozhodně není bandou simulantů, ale emocemi nabitým, dech beroucím představením plným neuvěřitelných výkonů. Představením, které diváky doslova zvedne ze židlí, aniž by zpracované téma jakkoli bagatelizovalo či lacině využívalo. Simulante Bande
Choreografie: Tereza Ondrová, Veronika Kotlíková
Interpretace: Helena Arenbergrová, Alena Jančíková, Zuzana Pitterová, Petr Opavský
Hudba: DVA
Light design: Pavel Kotlík
Kostýmy: Masha Černíková
Premiéra: 29. 4. 2012, Divadlo Archa