Slapstick Sonata jako koktejl umíchaný ze smíchu a adrenalinu
V rámci festivalu Malá inventura 2012 byla na Nové scéně uvedena premiéra nového projektu novocirkusového uskupení Cirk La Putyka s příznačným názvem Slapstick Sonata. Oproti předchozím inscenacím se vedení souboru rozhodlo tentokrát pátrat v mezinárodních vodách. Pro spolupráci se jim podařilo vytáhnout pořádný úlovek v podobě zkušeného a uznávaného režiséra a uměleckého ředitele finské novodobé cirkusové společnosti Circo Aereo Maksima Komara. Ten s šesticí herců, tanečníků a akrobatů vytvořil představení plné humoru a vtipných scének založených na akrobatických akcích, při kterých divák strachy ani nedutá.
Programem avizovaná kombinace hudební předlohy a la Mozart s principy grotesky sice není žádnou novinkou na trhu (připomeňme například Kyliánovo Birth-day), nicméně o to více funguje a nabízí nové možnosti v žánru, který je primárně založený na předvádění akrobatických dovedností. Ty jsou prováděny často jakoby mimoděk, omylem, nechtěně, díky čemuž jsou mnohem působivější. Klasickou práci akrobatů na šálách, strapsech a tzv. teeter boardu prokládají komické pasáže, kde je hlavním opěrným bodem, po kterém se umělci plazí a skáčou, obyčejné prkno, hliníkové štafle či lidské tělo.
Protagonisté disponují navíc výrazným hereckým talentem. Diváci díky tomu doslova brečí smíchy při hudební scénce Vojtěcha Fülepa a violoncellistky Anny Schmidtmajerové, která si přes veškerou trpělivost nakonec ani „nevrzne“. Rozkošným intermezzem je i jeho ptačí duet s Šárkou Bočkovou. Ta pak naopak zvedne hladinu adrenalinu publika, když se jako provazochodkyně prochází na baletních špičkách po různě vysoko umísťovaných prknech. Zajímavou analogii skákajících akrobatů navozuje režisér Komara badmintonovými míčky, které symbolicky zahajují i zakončují celou Slapstick Sonatu. Představení je plné dalších nezapomenutelných momentů, nemá smysl je všechny jmenovat, je potřeba je vidět na vlastní oči.
Po akrobatické stránce se soubor Cirk La Putyka posunul o notný kus dál, ačkoli má ještě stále jisté rezervy. Například skákání na teeter boardu se při premiéře neobešlo bez jistých zaváhání, díky kterým si ale divák uvědomí neuvěřitelnou náročnost celé akce a ohromnou odvahu protagonistů, kteří se pouští doslova do životu nebezpečných situací. Ta byla po zásluze odměněna nekončícími ovacemi publika ve stoje.
Psáno z premiéry 22. února 2012, Nová scéna Národního divadla.
Foto: Pavel Kolský
Slapstick SonataRežie: Maksim Komaro
Světelný design: Juho Rahijärvi
Zvukový design: Tuomas Norvio
Kostýmy: Kristina Záveská
Interpretace: Jiří Weissmann, Anna Schmidtmajerová, Vojtěch Fülep, Michal Boltnar, Daniel Komarov, Šárka Bočková
Premiéra: 22. 2. 2012
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petra Dotlacilova
Milá Hanko, děkuji za zajímavé zamyšlení! Definice "alterny" je skutečně složitá otázka, a nerada bych výše zmíněné…Puppet, Dos soles solos – Dvojitá sázka na jistotu?