
K velkým zážitkům, které projekt Balet v kině v roce 2011 nabídl, patřil bezesporu přímý záznam Spící krasavice v nastudování souboru Velkého divadla v Moskvě. V rekonstrukci původní petrohradské inscenace z roku 1890 byla předvedena krása klasického baletu v jeho nejušlechtilejší formě. Marius Petipa tehdy vytvořil grandiózní podívanou jako hold jedné epoše francouzských dějin nazývané Ancien Régime (období od vzniku feudalismu do revoluce 1789). K tomu mu „posloužila“ pohádka Charlese Perraulta, později taktéž zpracovaná bratry Grimmovými.
Příběh princezny Růženky (Petipou pojmenovanou Aurorou) se stal dramatickým základem představení, do něhož Petipa vložil svůj jedinečný choreografický um. V rámci vybroušené klasické taneční techniky dal jednotlivým postavám jasné charaktery podtržené hudebními leitmotivy, které vznikaly v intenzivní spolupráci s Petrem Iljičem Čajkovským. Každé jednání má tak svou danou strukturu: sborová entrées, přesně rozvržená do prostoru, se střídají se sólovými výstupy hlavních postav a vrcholem všeho dění jsou pak adagia či sólové variace.
Petipa vytvořil rafinovaný mistrovský kus, jehož hodnoty bylo možné plně ocenit právě v nastudování Jurije Grigoroviče ve Velkém divadle (premiéra 1973 podle M. Petipy).
Krása klasického baletu
Již v prvním aktu scéna spolu s kostýmy navodily atmosféru dokonalé divadelní iluze. Záběru kamer neuniklo provedení dekorací propracovaných do nejmenších detailů, včetně zlatého zdobení sloupů paláce krále Florestana. Ve scénickém zpracování jeho autoři Ezio Frigerio (scéna) a Franca Squarciapino (kostýmy) vkusně vyladili širokou škálu barev pro jednotlivé výjevy. Balet si zachoval všechny dobové komponenty včetně dramatické výstavby baletu a jeho jednotlivých částí (prologu, tří jednání a závěrečné apoteózy). Tanečníci zde vyprávěli pohádkový příběh bez jakýchkoliv zbytečných příkras, nánosů polopatismu či manýry, které některé uváděné úpravy tohoto baletu, bohužel, vykazují.

Výjimečná Aurora
Ke zcela jedinečným zážitkům patřil výkon Světlany Zacharové v titulní roli. Její fyzický zjev naplnil představu křehké princezny. Zacharová je výjimečným fenoménem – její protáhlé tělesné křivky a půvab spolu s emočním procítěním, které do své role vložila, z ní dělají oslňující primabalerínu. I ty nenáročnější party tančila s nebývalou lehkostí, grácií a plynulostí. Spolu s Davidem Hallbergem, prvním Američanem účinkujícím v Bolšoj baletu, tvořili harmonický pár. Hallbergovo port de bras bylo sice hodně měkké, ale skoky vysoké a piruety lehce provedené. Balet Velkého divadla uvedl Spící krasavici se všemi finesami a nádherou, která tomuto dílu náleží. Nic nešidil, nic nevynechal a představil, ve všech ohledech, téměř dokonalou inscenaci. Balet v kině. Kino Světozor, 20. listopadu 2011. Foto: archiv
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Jiří Vacek
Dobrý den, mám tu čest přihlásit se k tomu, že paní Miroslavu Pešíkovou, primabalerinu Národního divadla, znám osobně z…K výročí Miroslavy Pešíkové