Stanice transcendence – Mimická science fiction

Dvě studující interpretky katedry pantomimy HAMU vytvořily v režii Valérie Daňhové své nové autorské představení pod názvem Stanice transcendence (v roce 2015 byla uvedena stejnojmenná inscenace, více zde). Droboučká Eliška Kasprzyk v něm vystupuje jako Stará zkušená duše a trochu masivnější Anna Vanacká představuje Zbrusu nové tělo. Tato dvě označení jejich rolí už sama o sobě napovídají, jakým směrem se může jejich mimická sci-fi rozvíjet. V podstatě michelangelovský motiv přiblížení lidského a božského se v epoše výletů do kosmu a s nimi spjatého hledání rozumných bytostí ve vesmíru transformoval časem do oblíbeného žánru, který od literatury prosákl – nikoli poprvé – do sféry mimického divadla. Vlastní obsah představení tlumočí pohybovým jednáním snahu zpočátku dominantní postavy Duše o oživení nalezeného Těla, které prochází pod jejími energetickými doteky vývojovým procesem od neuvědomělých reakcí, přes stále inteligentnější jednání až ke svobodnému rozhodnutí obou postav o vzájemném splynutí. Celý proces probíhá na jevišti v peripetiích pobídek a výkonů, pochopení a nedorozumění způsobem, který se zejména v případě Duše rozvíjí v rozmanitém a energicky podaném pohybovém tvarosloví. Eliška Kasprzyk totiž kombinuje náročné akrobatické výstupy na šálách s plastickou mimikou a zvláště interesantními tělesnými tiky (záškuby pleti a svalů), její technika i habitus dávají celému výkonu jakousi, jen na pohled živelnou, samozřejmost. Anna Vanacká se v úloze Těla oproti ní stylizuje hlavně komicky a využívá při tom jak fyzických daností své postavy, tak dobře vystavěného jednání sledujícího od primitivních reakcí její intelektuální rozvoj. Závěrem dosahuje plnosti chování duchovně rozvinuté bytosti. Oběma interpretkám vydatně napomáhá při výstavbě inscenačního tvaru, jehož rychlý rytmus v samotném závěru, respektive epilogu hry, poněkud slábne. Skromné, ale vhodné prostorové řešení mizanscény umožňuje rozehrát inscenaci do několika pater a zón, živý hudební doprovod a skromný mluvený text ozřejmují motivy důležité pro pochopení pohybovými gagy nabité jevištní dění. Fantastický kostým a líčení Duše, světla, hudba i sound design napomáhají atraktivnímu ozvláštnění situace, která je jinak vytvářena pouze fyzickým jednáním.  Dramaturgie představení vydobyla z fiktivního námětu vnitřní život tím, že vsadila především na talenty a schopnosti obou interpretek. Proto je celé dílo také výrazem víry v možnosti mimického divadla. A nejen to, je také schopné nabídnout aktivním divákům otázku věčné lidské touhy po bohatším, rozvinutějším poznání a harmonickém uspořádání lidského života.  Tvůrčí záměr po oplodnění mimického umění postupy nového cirkusu také přinesl ve Stanici transcendence znovu (například po představení SYNovial) ukázku uměleckých tendencí, jimiž se v současné době žánr dále rozvíjí. Že se touto cestou úspěšně prosazuje i nejmladší generace studentů katedry pantomimy HAMU je nepochybně pozitivní jev, který mimo jiné svědčí o proměnách dosavadních pedagogických metod.   Psáno z představení 28. února 2016, Disk – DAMU Praha. Stanice transcendence  Režie: Valérie Daňhová Dramaturgie: Tomáš Kasprzyk Námět a koncepce: Eliška Kasprzyk a kolektiv Sound design a hudba: Jiří Daňha a Tomáš Kasprzyk Light design: Jan Hejzlar Výtvarný design a kostýmy: Pavlína Nazarská 

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2019

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: