Registrace

Still Life aneb Zátiší duše

Tvoří je hlavně Anton Eliáš, Alexej Byček, Vojtěch Svoboda, Lukáš Šimon, Jakub Urban, Bára Debnárová, Kateřina Votočková, Tereza Těšínská, Michaela Hradecká, Kateřina Janečková, Natalie Radzová a příležitostně i několik dalších absolventů. Jmenovaní jsou dnes zkušení profesionálové a tvůrci řady vlastních autorských představení, někteří patřili také několik let ke skupině Mime Prague a klaunskému souboru Sacra Circus. Ondřej Holba je posledním z nich (nikoli nejmenší, jak praví anglické přísloví), akademii letos absolvuje představením Still Life na jevišti holešovické La Fabriky.

Ondřej Holba. Foto: Vojtěch Brtnický.
Ondřej Holba. Foto: Vojtěch Brtnický.
Inzerce

Jeho tvůrčí profil se od studentských počátků vyvíjel zajímavým způsobem: zprvu prozrazoval zájem o klasickou pantomimu. Byl mimo jiné díky svému lyrickému fyzickému vzhledu výtečným představitelem Deburaua i středověkého šaška v představení Příběh pantomimy, brzy naopak velmi civilním, občansky pojatým typem mladistvého sirotka v inscenaci Sedm statečných (obé v režii Radima Vizváryho) atd. Své velmi dobré mimické schopnosti vybrousil ještě na stáži ve škole Die Etage v Berlíně, ale vedle toho pěstoval průběžně a s úspěchem jako svoji specialitu žongláž.

Kulturně neobyčejně široce vybavený Holba přemýšlel o tématu svého nového představení poměrně dlouho, nakonec okouzlen dílem slavného výtvarníka Reného Magritta našel v jeho surrealistickém grotesknu žánrovou polohu, která mu nejvíce vyhovovala svým humorem, expresivní smyslovostí barev a vynalézavou hravostí, s nimiž autor spojuje nespojitelné tvary a předměty do překvapujících kombinací. Ovšem smyslový zážitek, který tak oceňují teoretici výtvarného umění, transformoval Holba do vlastního trojrozměrného tvaru v pohybu, až nakonec stvořil originální typ, který má v sobě něco z habitu amerického mima a klauna Gregga Gladstona, něco z Kafkova Josefa K., jejichž akce však váže na tradiční žonglérská čísla s vejci.

 Ondřej Holba. Foto: Vojtěch Brtnický.

Představení nemá příběh, je svým způsobem ojedinělé v dobové produkci tím, že jde o méně využívanou, ale regulérní pantomimickou formu, totiž pohybovou báseň. V její melodii se míchá akční vtip s poezií jevištní atmosféry, kterou ve výtečné režii Finky Heli Väätäinen spoluvytváří dekorace provazem ovladatelné ptačí klece a jídelního stolku a velmi citlivá práce se světlem. Místo Magrittova poněkud útočného stylu dostalo představení spíše něžný a hravý ráz Prévertovy básně Jak namalovat portrét ptáka. A této vnější poetické poloze také odpovídá introvertní, mluvený text, jímž hlas dítěte v opakovaných replikách klade věčné otázky po smyslu života, a spoluvytváří tak podstatně jevištní atmosféru jako „pohyblivé zátiší duše“. Still Life je tudíž jako každá báseň obrazem citu a mysli, neskutečnou fantazií i retrospektivní vzpomínkou, ovšem konkrétního člověka, jímž je Holba sám. Je pěkné, originální a působivé.

Still Life
Námět: Ondřej Holba
Voice-over: Jáchym Vacík
Režie: Heli Vääitänen
Light design: Karel Šimek
Hudba: Matouš Hekela
Produkce: Jakub Urban
Premiéra: 13. května 2016

Diskuze

Vyplněním e-mailu se přihlásíte k odběru automatických notifikací, které vás upozorní na nový příspěvek v této diskuzi.

Odesláním příspěvku souhlasíte s pravidly pro diskutující

Buďte první, kdo zahájí diskuzi pod tímto článkem!
Přidat komentář