Druhý den festivalu se Divadlo Štúdia tanca opět zcela zaplnilo, tentokrát však na rozdíl od premiérového večera, kdy bylo složení publika hodně pestré, tvořili nyní obecenstvo především studenti. Středeční program byl o poznání delší než ten úterní, neboť byly k vidění rovnou tři choreografie.  Nejprve se představil Labanův ateliér Bratislava s kompozicí jednoduše nazvanou Performance LAB 2. Tři muži a tři ženy, z nichž každý byl velmi odlišnou osobností, jejíž zajímavost autorka Marta Poláková podtrhovala a dala vyniknout, nás přenesli do horkého letního dne. Kostýmy, pohodovou náladou i přímými odkazy v gestech. V začátku si však tanečníci nehráli na magický svět jeviště teleportující diváka do jakýchkoliv vymyšlených časů a končin. Přivítali nás sdělením, co je kde bolí, jak se potí, jsou nervózní a postupně přicházeli na to, že se vlastně na představení těší a že určitě dopadne dobře. Úvodní hrou se slovy si obecenstvo hned získali na svoji stranu. Divák pak už jen mohl sledovat, jak má nutkání nevědomky následovat kývání hlavy tanečníků do rytmu metronomu, kterým bylo po úvodních slovech představení zahájeno. Rytmus i pohyb byl postupně komplikován a obměňován, zkrátka nastala hra, která byla hlavním jmenovatelem celého představení. Performance LAB 2 byla sledem jednotlivých kratších sekvencí, ve kterých jste mohli celkem snadno rozpoznat principy, z nichž se pohyb vyvíjí, a sledovat, kam tanečníky skrz kreativní hru dovede. Objevovala se sóla vycházející z pohybu určité tělesné části, zajímavá partneřina v duetech používající různé možnosti úchopu (například za hlavu) či ženské trio střídající napětí a uvolnění a při tom provádějící hru s chodidly, nášlapy, překroky a přenesení přes pološpičky i celá chodidla. Vše, co se na jevišti objevilo (pohybový či rytmický motiv), bylo vždy plně zužitkováno. To se týkalo i jednoduché scénografie, sestávající ze čtvercového koberce suché trávy, který sloužil jako půda pro pohybové využití i jako prvek zdánlivě oddělující mužský a ženský svět. Podtitul a průvodní motiv totiž představovalo „taneční divadlo o mužích a ženách“, kteří se škádlili, hádali, pomlouvali a měli rádi. Několik vyhrocenějších poloh (křik na partnera) vyrovnávaly komické prvky jako například dosti neladící hra na kytaru se sympaticky parodujícím mixem love songů a celkový dojem z představení tak zůstával pohodový a hlavně mile hravý. Diváci si po pauze rychle připomněli, že horko léta už je možné opravdu jen na jevišti, protože se odebrali ven do chladného podzimu sledovat sólo Tibora Trulíka. Člen Divadla Štúdio tanca, kterého jsme měli možnost vidět už ve včerejší premiéře Lososy, se nyní představil ve zcela jiné poloze.
Kolo rozházené slámy, kolem kruh polorozpadlých židlí a v něm Tibor Trulík provádí svižný a inteligentní floorwork. Hladce přechází z poloh na zemi k židlím a projev se postupně stává čím dál expresivnějším až se chopí sekyry a začne rýt do židle stojící uprostřed kruhu. Následuje plamenný projev poezie s palbou šišek vyžádanou od diváků. Židle lítají proti kovovému zábradlí, rozbíjí se, tanečník je vší silou seká na kousky a staví z nich zajímavou výtvarnou kompozici, staví snad svůj domov? S odkazy na Jánošíka, s vlasy spletenými do copů a se symbolem sekyry se s obdivuhodným oddáním a opravdovostí hledá vlastní identitu, svádí boje sám se sebou i s okolním světem, k jehož vyjádření bohatě postačí objekty židlí. Zdá se, že Tibor Trulík se svým dílem Odporný domov našel a tento jeho domov nebyl odporný, zato působivý. Večer uzavřelo další mužské sólo, tentokrát zpět v divadelním sále. Anotace programu opět hlásila cestu za hledáním vlastního já a jeho různých poloh. V Methamorphosách Martina Gogy jsme však mnoha proměn nesledovali. Pokud tedy nepočítáme jedno sundané a jedno navlečené tričko a změnu skladeb z Adamse k Bachovi a ke Korzeniowskému v nepříliš kvalitně vyvedeném mixu. Tanečník neúnavně prováděl své pečlivě nacvičené variace odkazující k jazzdance, potil se, tančil, snažil se nás přesvědčit svým těžko přesvědčivým výrazem. Divák mohl marně čekat na metamorfózu v tanečním projevu a kvalitě pohybu. Martin Goga je ve svém stylu velmi zručný tanečník kupící prvek za prvkem, který neváhá použít tradiční efekt osvětlení a umístění tanečníka uprostřed scény v kruhu světla. Někoho to možná může oslovit... Středeční večer přinesl pohled tří různých autorů a tří úplně jiných přístupů a nálad. Mohli jsme si tak vychutnat festivalovou pestrost a můžeme se těšit na další večery plné tance v Banské Bystrici. A nejenom večery. Součástí festivalu jsou také workshopy současného a klasického tance a repertoáru Divadla Štúdio tanca se členy souboru i s dalšími umělci účinkujícími na festivalu, které probíhají v prostorech Divadla Štúdio tanca a na sálech dlouhodobého partnera festivalu Konzervatória Jána Levoslava Levu. Performance LAB 2
Choreografie, režie: Marta Poláková
Pohybová spolupráce: Zuzana Vasičáková Očenášová
Hudba: Martin Polák,Tibor Feledi, Peter Dan Ferenčík, Miroslav Tóth, Peter Čaputa
Kostýmy a scéna: Zuzana Hudeková
Světlo: Robert Polák
Tanec: Magdaléna Čaprdová, Anna Štefanová, Barbora Janáková, Ladislav Cmorej, Emil Leeger, Lukáš Homola Odporný domov
Choreografie, scénografie: Tibor Trulík
Asistentka choreografa: Denisa Benčaťová
Zvuk: Tibor Trulík, Matej Štestko
Světlo: Ján Čief
Tanec: Tibor Trulík Metamorphoses
Koncept, režie, choreografie: Martin Goga
Hudba: Bach, Adams, Korzeniowsky
Světlo: Martin Goga
Tanec: Martin Goga Divadlo Štúdio tanca, Banská Bystrica, 17. října 2012