Sweat & Ink – Paměť v potu a inkoustu

 Sweat & Ink. Foto: Archiv Jatka 78.

Sweat & Ink. Foto: Archiv Jatka 78.

Věhlasný kanadský soubor Barcode Circus Company uvedl v Praze na Jatkách78 světovou premiéru Sweat & Ink. Nabídl virtuózní akrobacii, srozumitelnou dramaturgickou linii i humor, včetně jeho temnějších odstínů. Čtveřice špičkových artistů na pestré škále cirkusových disciplín (pozemní akrobacie, žonglování, závěsná obruč, ruská tyč a teeterboard) zkoumala rozsah, limity a nedokonalosti paměti i sebe. Režisér Jean-Pierre Cloutier vytvořil divadelně-cirkusovou inscenaci, kdy jste zapomínali dýchat, údivem zadržovali dech a do paměti si vrývali nezapomenutelné výkony akrobatů.

Jak věrně, opravdově, nemanipulativně zachytit okamžik?

Úvodní scéna představila dvě ženy (Alexandra Royer, Eve Bigel) a dva muže (Eric Bates, Tristan Nielsen). Rychle střídali role změnami svého postoje a pozice, když představovali například přátele, rodinu, idoly náctiletých. Jako by pózovali na fotografii. První hereckou akci o pomíjivosti okamžiků, či v přeneseném významu o jejich zkreslování ve vzpomínkách, hned od počátku výborně podpořila světelná kompozice (Arnaud Belley-Ferris). Po celé představení se vyznačovala hrou s detaily, přesností a čitelnými motivacemi, k tomu skvěle fungovala v partnerství s multimédii. Například světelné paprsky ořezané do geometrických tvarů vymezovaly individuální prostor či evokovaly virtuální svět a nabízely mnoho dalších asociací. Prosvícením mlhy se z prostoru vytvořila iluze vodní hladiny. Projekce fotografií i dialogů mířily na nejrůzněji umístěné plochy.  

Jak sestoupit do hlubin paměťových stop?

Co si „popravdě“ pamatujeme, že se „opravdu“ stalo? Celek na mne zapůsobil, jako by se princip fotografie, konkrétně funkce zoom a kašírování skutečnosti, a samozřejmě pak i retrospektiva a rekonstrukce toho, co se vlastně odehrálo, promítly do způsobu vyprávění. Dynamické skupinové výstupy střídala sóla, ostré střihy a harmonické přechody. Minipříběhy jednotlivců se od sebe výrazně odlišovaly nejen využitou disciplínou, ale i samotným narativem. Co postava, to jiná atmosféra, specifické prostředky a rekvizity. Dominantami scény byly kovové konstrukce, v podstatě „divadelní praktikábly“ dvou velikostí ve tvaru obdélníku, z nichž artisté spojením či manipulací konkretizovali prostor jako např. stůl nebo televizní obrazovku. Set doplňovaly dvě židle a cirkusová náčiní. I navzdory pocitům z chvilkových zahlcení akcemi, myšlenkami, technologiemi, které se vrstvily a intenzivně prolínaly, jsem hlavní téma paměti stále odezírala. Jedna z postav (Tristan Nielsen) ztratila paměť nešťastnou náhodou, druhý z mužů (Eric Bates) by nejraději uměl umazávat části paměti, s posudky a „nálepkami“ od ostatních se snažila vyrovnat postava introvertní ženy (Eve Bigel). Puzzle o čtyřech dílcích pak doplnila Alex Royer, jejíž role ji vybízela ke kladení otázek, například kdy nastane smrt či kolik času zbývá do konce představení.  

 Sweat & Ink. Foto: Archiv Jatka 78.

Jak uchvátit diváka

Režie si hrála jak s načasovanými kontrasty u přechodů mezi scénami, tak vypointováním zásadních cirkusových čísel večera. V párové akrobacii excelovali dlouholetí kolegové Tristan Nielsen a Eve Bigel. Tato drobná artistka v jednom z nejpoetičtějších výstupů připomínala křehkou vílu vznášející se nad oparem z mlhy – mizela v ní a znovu vyplouvala na povrch. Výborně propracované žonglérské číslo s tzv. cigars boxy předvedl Eric Bates za důmyslné asistence ostatních členů týmu. Během představení mi připadalo, jako by Sweat & Ink bylo perpetuum mobile, jehož pohon si zajišťuje všudypřítomným chvěním, napětím z nebezpečí a risku akrobatických výkonů na hranici lidských možností. Pokud se na chvíli zdálo, že přichází uvolnění a humor, bylo to „jen“ ticho před bouří.

Alex Royer představila exkluzivní sólo na russian bar (ruská tyč). Skákala, metala salta i s výkruty bez záchytných matrací. S vysokým nasazením a fascinujícími obraty ovládala i závěsnou obruč. Taktéž bez záchranných pomůcek si čtveřice připravila „wow“ finále na teeterboardu. Ženy skákaly z houpačky na ruce mužů bez jistiny žíněnek, dokonce nářadí posunovaly po prostoru, aby létaly do různých směrů a naskakovaly z různých výšek.

Sweat & Ink je divadlem i cirkusem, propojuje vrcholné cirkusové umění a tanec, herectví, videoart i nemálo objektů. Rozvíjí příběh, myšlenku a nabízí přehledné situace, na druhou stranu ohromuje ovládnutím disciplín. Kanadský Barcode Circus Company skvěle vygradoval velmi zdařilou sezónu na Jatkách78.   

 

Psáno z reprízy 14. května 2019, Jatka 78.

 

Sweat & Ink 
Režie: Jean-Pierre Cloutier
Interpretace: Eric Bates, Alexandra Royer, Tristan Nielsen, Eve Bigel
Hudba: Betty Bonifassi
Světla: Arnaud Belley-Ferris
Světová premiéra: 12. 5. 2019, Jatka 78

 

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Barcode Circus CompanyBetty BonifassiJean-Pierre CloutierSweat & Ink

Jatka78

Nový cirkus

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

červen 2019

Po Út St Čt So Ne
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: