Taneční kontrasty Bohemia Baletu
Klasický repertoár zastupoval klenot z dob Ballets Russes na hudbu Fryderika Chopina Les Sylphides. Rekonstrukce původní choreografie Michaila Fokina uvedla sólové variace i sborové výstupy v tradiční verzi, není tudíž ochuzená o náročné taneční prvky ve velmi pomalém i rychlejším tempu, zvedačky a dlouhé výdrže v pózách en arabesque. Studenti nejprestižnější pražské konzervatoře potvrdili, že jejich technická vybavenost je skutečně špičková. Sólistka Kateřina Plachá (čerstvá držitelka Grand Prix Award ze soutěže Ballet Days Olomouc 2011), která zatančila Mazurku D-dur a poté Valčík cis-moll spolu s Kryštofem Šimkem, je jedním z největších talentů. Vyniká především jistotou v tanci na špičkách, dobrým držením rovnováhy v pózách a celkovou lehkostí tance a vzdušností gest. Její partner Kryštof Šimek, v roli básníka, zaujal zase vysokými skoky a měkkými dopady v sóle, velice dobrým rozsahem a tělesnými dispozicemi. Dalšími sólistkami byly Iva Rezková a Kristina Kornová, která se svým dlouhým štíhlým krkem a lyrickým výrazem není nepodobná Marii Taglioni. Jak sólisté, tak corps de ballet složené ze studentek 6., 7. a 8. ročníku konzervatoře zatančili slavnou choreografii s technickou přesností, a i když snad byla občas vidět drobná zaváhání, představení působilo velice profesionálně.
Česká suita na hudbu Antonína Dvořáka a v choreografii Kateřiny Dedkové-Frankové reprezentovala lidový repertoár, i když sama choreografie čistým folklórem není. Jde zde však spíše vystižen charakter a nálada lidového tance, jedná se o jemnou stylizaci, přesně takovou, jakou je Dvořákova hudba. Hravé milostné škádlení mladých dvojic budí úsměv a přirozenost tanečně-hereckých projevů interpretů vytváří na jevišti i v hledišti příjemnou atmosféru.
Ukázkou současné choreografické tvorby bylo Ravelovo Bolero v choreografii Petra Zusky z roku 2003 (obnovená premiéra 2008). Dávnější datum vzniku je bohužel na tomto kusu znát: krkolomné vazby na špičkách, rekvizity v podobě velkých hracích kostek a asymetrické trikoty s geometrickými tvary a šifonovými sukénkami. Přestože choreografie spadá do současné tvorby současného autora, do škatulky současného tance bychom ji zařadili jen těžko. Autor použil moderní taneční slovník, ale pro dívky špičkové střevíce. Touto kombinací vytvořil pohybově komplexní dílo, které opět kladlo na mladé tanečníky vysoké nároky. Ti zde dokázali, že lehce zvládnou i neobvyklé pohybové vazby. Ústřední postavou Zuskova Bolera byl muž v bílém hrající „hru na dobro a zlo“, jeho ztvárnění připadlo úspěšnému absolventovi školy Ondřeji Vinklátovi (taktéž držitel Grand Prix z Olomouce). Černé body na jeho hrací kostce ztvárňovaly v různých uskupeních nejdříve dívky a poté chlapci, aby se nakonec spojili v dynamickém finále. Trochu škoda bylo, že kvůli sporému osvětlení bodových světel shora bylo tanečníky často málo vidět a jejich rafinované líčení diváci odhalili teprve při děkovačce. Nejpodstatnější byl na tomto večeru ovšem tanec v podání budoucích profesionálů a ti odehráli kvalitní představení, na kterém bylo stěží vidět, že se vlastně jedná o školní soubor. Na mladé tanečníky se do konce sezóny můžeme těšit ještě několikrát: Bohemia Balet totiž chystá ještě několik premiér, z nichž nejočekávanější je jistě choreografie Jiřího Kyliána Un Ballo. Ta bude poprvé uvedena 25. března na Nové scéně v rámci oslav 100. narozenin paní Markéty Kyliánové. Psáno z představení 8. ledna 2012 ve Stavovském divadle. Foto: Bohemia Balet
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
mar
Až meditativní zážitek s minimalistickým výtvarným pojetím hry světla a stínu. Úžasné akrobatické výkony - první…Thin Skin – Křehkost kovových prutů