Tenhle list ať se mi schová aneb Site-specific performance u sochy K. H. Máchy na Petříně

Inzerce

Pod záštitou PQ a projektu Tanec v galerii oživily v neděli 16. června známou petřínskou sochu věhlasného romantického básníka a národního hrdiny performerky Petra Fornayová (autorka konceptu a choreografie) a Helena Ratajová (zodpovědná za tvůrčí proces a interpretaci díla). Pro uvedení do kontextu je třeba říci, že projekt Tanec v galerii vytváří neobvyklé interakce mezi tancem, výtvarným uměním a veřejným prostorem ve městě. Umožňuje tak nahlédnout na výtvarné dílo a téma, které přináší, zcela nově prostřednictvím neobvyklého propojení výrazových prostředků tance, užitého umění a specifického místa dění.

Toho byla příkladem i naše petřínská performance Tenhle list ať se mi schová. Centrem dění a zároveň i aktérem site-specific projektu se stala bronzová socha Karla Hynka Máchy. Tento pomník zakladatele moderní české poezie vytvořili v letech 1910 až 1912 sochař Josef Václav Myslbek a architekt Antonín Balšánek. Místo, které je synonymem pro romantická setkání párů každého věku, bylo vybrané i pro svou blízkost k domu U Bílého orla, kde se Mácha v pátek 16. listopadu 1810 narodil.

Podle anotace v programu tvůrci však zvolili tuto sochu ne jako předmět naivně romantizujících klišé, ale jako symbol vzpoury vůči konvenčnímu vidění romantického básníka.  

Umělkyně v rámci půlhodinového představení vytvořily trialog tance, sochy a specifického místa. Tanec a živý pohyb se tak nabídl i jako impuls k novému způsobu vnímání této slavné expozice. Ze zdánlivě statické sochy se stal animovaný objekt.

V úvodu performance za doprovodu reprodukovaných skladeb Antonína Rejchy navozují tanečnice škrobenou atmosféru 19. století. Na trávě mezi stromy napravo u cesty si rozkládají přírodní piknik, košíky s ovocem a s vánočkou. Jedna po druhé pak usedají na deku do strojených póz, přes sebe mají přehozené šátky a na hlavě výrazné klobouky. Znázorňují dámy z vyšších společenských vrstev, které přišly trávit volné odpoledne debužírováním v parku, nakrucováním se a zhlížením se samy v sobě. Poklidná hudba k nedělní kávě však po chvilce nenadále ustane. Obě rázem vstanou. Dojde k záměrnému narušení a proměně atmosféry a choreografie. Dívky se v tichosti dávají do běhu. Nejprve běží spolu, pak se jejich cesty rozdělí. Najednou vidíme, že na sobě nemají klobouky ani šátky, ale jsou úplně prostě oblečeny do obyčejných tepláků a tílek, na nohách tenisky na běhání a jedna má žlutá a druhá oranžová sluchátka, symbolizují tak petřínské běžce. Najednou se ozve hlas z reproduktoru vyprávějící o tom, jaký Mácha obyčejně zanechával dojem při prvním potkání a seznámení.

Následuje zvukový střih v podobě romantické klavírní hudby. Tanečnice se vrací na trávu mezi stromy, kde zprvu piknikovaly. Tentokrát cvičí na dece, protahují se mezi stromy a předvádí elegantní taneční pózy. Hudba vzápětí znovu ustane. Obě společně vykročí a usednou před pomníkem K. H. Máchy ve vznešené bázni a uctivosti, jako by se socha proměnila v jejich otce nebo patrona, který nad nimi drží ochrannou ruku.

Po chvilce se tanečnice opět rozbíhají po prostoru. Běhají dokolečka před diváky a po cestách na straně, zastavují se, dělají sošná gesta a znovu se dávají do pohybu. Při každém jejich zastavení je v gestech velmi výrazná práce paží, performerky malují rukama ve vzduchu a vytváří vzdušné zámky, představy, které jako by před ně stavil neviditelný inspirátor, podvědomě vybízející k vizuálně okázalému vyjádření vnitřní emoce. Tanečnice se vždy potkají u kamene s vyrytým jménem K. H. Mácha. Zde naberou novou energii a znovu se vydají do prostoru pohybově zprostředkovat divákům svůj vztah k monumentu.

Během performance k soše přicházejí i turisté nebo nahodilí návštěvníci Petřína, zastavují se a stávají se tak součástí publika.

Napotřetí se rozezvučí hudba, tentokrát kvartet pro flétnu a smyčcové trio č. 1 g moll a dívky se navrací do parčíku. Tentokrát předvádí pózy opřené o stromy a vznešené kouření dlouhých cigaret. Nabízejí i divákům. Obě mají nasazená sluchátka a představují pomyslnou spojnici mezi noblesou a konzervatismem 19. století, běžci a dnešními piknikáři v parku. Postupně se jedna z nich začne velmi pomalu pohybovat. Posun jejích končetin i těla je velice táhlý, pomalý, ale konzistentní. Vytváří afektované a strnulé pohyby, jako by se jedna póza přelévala v druhou. Druhá mezitím stále kouří a pozoruje ji. Pomalý tanec se postupně rozšiřuje do celého prostoru mezi diváky a sochu. Umělkyně se opět transformují do běžkyň, chodí a posléze i běhají po celém prostoru a fotí si selfíčka s Máchou.

Pak přijdou k záhonu, který obklopuje Máchovu sochu, protahují si ruce a nohy, natahují se mezi mramorovými sloupky a využívají je jako cvičící pomůcky.

V závěru Petra Fornayová odběhne po silnici nalevo od sochy pryč. Helena Ratajová mezitím velmi pomalu obchází záhon, uprostřed něhož je pomník básníka. Nakonec stane vedle sochy jako nehybně stojící lidské tělo, které se v jedno propojí s neživým bronzem. Fornayová se mezitím dostane nahoru. Po chvíli ji překvapivě vidíme nahoře u stromu v prudkém svahu asi dva nebo tři metry nad sochou. Obě performerky začínají tančit, vlnit se a kroutit.  Fornayová u stromu a Ratajová u sochy, u níž nakonec usedne do romanticko-patetické pózy. Ozve se stará nahrávka z reproduktoru. Hlas komentuje život a dílo K. H. Máchy, zní jako z doby první republiky a v monotónně historizujícím duchu mluví pořád dál a dál. Páska se najednou zasekne a neustále dokolečka se opakuje: „ze kterého má býti spatřen úplněk Máchova díla”. Poslední věta běží nejméně po dobu minuty, pak nastane ticho a ozve se aplaus přihlížejícího publika.

Celá performance nezvyklou formou mile oživovala historií zrigidnělou sochu a stála za vidění. Tanečnice umně využily celý prostor kolem sochy a pomníku a poutavě rozpohybovaly odkaz K. H. Máchy animací objektu v představení, k němuž se vztahovaly jako k živé bytosti. Pro lepší orientaci publika ve sdělení by bylo však výhodnější blíže propojit mluvené slovo s tancem ve všech dílčích etudách. Věřím, že by si tak divák mohl lépe vychutnat detail každého momentu a zamyslet se nad tím, jaká varianta reálného odkazu K. H. Máchy je pro něj dnes aktuální.

Psáno z uvedení 16. června 2019, socha K. H. Máchy v Petřínských sadech.

Tenhle list ať se mi schová
Námět: Eva Dryjová
Koncept: Petra Fornayová
Tvorba, interpretace: Helena Ratajová
Použitá hudba: Antonín Rejcha
Použité texty: Vyprávění Lori Šomkové J. L. Turnovskému, 1886 (Karel Hynek Mácha. Daleká pouť. Československý spisovatel, 1976), Karel Hynek Mácha – V svět jsem vstoupil (Zrcadlení, Diskotéka Mladého světa, recituje Jiří Adamíra), list K. H. Máchy pro Lori (Karel Hynek Mácha. Dílo 1. Československý spisovatel, 1986)
Premiéra: 16. 6. 2019